Poškozená naivita 1

29. července 2009 v 21:52 | Neki-chan |  Naruto povidky
Mno moje úplně první povídka na naruta a pár...mno...nechte se překvapit.Možná, mno určitě bude více kapitolek...a tady první...

Tmu noci proťal jak ostří nože klikatý blesk následovaný zvukem hromu, který přehlušil všechny zvuky noci.Opět proťal oblohu blesk a ozářil dvě postavy pomalu kráčející po cestě, která končila neznámo kde.Nehleděli na vítr, blesky, hromy a déšť.Černé pláště vlály ve větru.Rolničky na kloboucích zvonily.Blonďaté vlasy jednoho z mužů, za které by se nemusela stydět žádná žena, byly mokré a občas pod náporem větru zavlály.Ještě chvíli šli ve stejném tempu, než začal světlovlasý mladík zpomalovat.Mezera mezi nimi byla od minuty k minutě větší.,,Já už nemůžu."zaznělo z úst světlovlasého mladíka.Na to se opřel o strom a svezl se podél něj na zem nehledě na to, že je mokrá.,,Neskuhrej a pojď!"odvětil mu červenovlasý muž aniž by se otočil nebo zastavil.,,Dana, prosím jsem unavený.Vy jste nebojoval, já jo."mluvil tiše, tak že se červenovlasý muž musel přiblížit, aby ho slyšel.,,Deidaro dělej!Máš pravdu s tím, že jsem nebojoval, ale ty bys měl taky něco vydržet.A už o tom nehodlám mluvit!"Deidara si povzdychnul,,Sasori-dana prosím.Já už vážně nemůžu…",,Ticho pojď nebo si tu zůstaň, ale já nebudu zodpovědný za to, až tě někdo zabije nebo tu zemřeš."odvětil Sasori klidně a dál pokračoval.Popravdě nevěřil, že by byl Deidara unavený, jenom ho už nebavilo chodit v dešti.Jak velice se mýlil.
Šli další hodinu a Deidara jen stěží udržoval tempo se svým parťákem.Deidara zničehonic zakopl a dopadl strašně nešikovně.Hlavou se praštil o kámen a ztratil vědomí.
Sasori skoro okamžitě zaregistroval Deidarův pád.Myslel si, že okamžitě vstane, ale nic se nedělo.Povzdechl si a okřikl ho.Nic.Přešel k němu a chtěl ho zvednout a seřvat, ale všiml si krve.,,Deidaro?"Nic, nereagoval.Sklonil se k němu a natočil ho obličejem k sobě.Deidara bolestně syknul.Sasoriho sice jeho reakce vyděsila, ale byl i za ni rád.Věděl, že alespoň vnímá podměty z venčí.Svým šátkem mu obvázal ránu na hlavě a vzal ho do náruče.
Našel jeskyni a odnesl ho tam.Rozdělal oheň a přikryl ho jak jeho tak svým akatsuki pláštěm.Sednul si kousek od něj a pozoroval ho.Jeho hruď se pravidelně zvedala a klesala.Oči měl zavřené a rty pootevřené.Sasori najednou zatoužil ho políbit.Zavrtěl hlavou.Ano už dávno si přiznal, že se do něj zamiloval.Netušil, že může milovat.Myslel si, že touží jenom po té bělostné kůži, smysluplných rtech, ale brzy poznal, že by mu nedokázal ublížit.Vzít si ho násilím.Ne, miloval ho.Choval se k němu tvrdě a nikdy se na misích nezastavoval, protože měl strach.Strach z toho, že by se neudržel, kdyby viděl jeho spící tvář, jeho nevinnost a udělal by něco, čeho by potom hluboce litoval.Dělal to jen z ochrany pro něj, ale teď by si za ni nejraději vrazil několik facek.Kvůli tomu tu teď leží zraněný, v bezvědomí.Pohne hlavou, následně zasténá bolestí a pramen světlých vlasů mu spadne do očí.Sasori si přisedne blíže k němu a odhrne mu ten neposedný pramen a odhalí tak dalekohled, který má místo levého oka.Srdce červenovlasého muže začne tlouct rychleji.Chytne se za něj, má pocit, že to každou chvíli může Deidaru vzbudit, že rány jeho srdce jsou hlasitější, nežli hromy zvenčí.
Sklonil pohled opět na Deidaru a trhl sebou.Místo, aby viděl spící tvář jeho partnera, díval se do jeho otevřených očích, které zářily modří jasného nebe, které byly zastřené závěsem bolesti.,,Deidaro?Jak je ti?"zašeptal tiše.,,Dana?"Byl viditelně mimo.Sasori sdílel jeho bolest.Sklonil se k němu a vzal ho do náručí.Dával mu najevo, že je s ním, že už bude v pořádku.Mluvil na něj a snažil se ho probudit z jeho stavu, ale marně.Pořád byl mimo, nevnímal realitu, občas ale z jeho rtů skanulo jeho jméno.Sasorimu po tváři stekla slza.Takhle ho nikdy nechtěl vidět.Takhle ne.Sklonil se a dal mu motýlí polibek do vlasů.Hladil ho v nich a šeptal slova útěchy, které světlovlasý mladík nevnímal vůbec a když jo, nedával to najevo.Nakonec usnul a po něm i Sasori, který ho stále svíral v náručí.

Světlovlasý mladík se probudil.Vzpomínky na včerejší noc měl vybledlé a většinou si pamatoval jen bolest hlavy.Chtěl se zvednout, ale něco mu bránilo.Otočil se čelem k Sasorimu, který ho svíral a bránil mu v pohybu.Deidaru to překvapilo.Nikdy nedal najevo byť jen sebemenší náznak toho, že mu na něm záleží a teď?Teď ho tu objímá a viditelně má o něj strach.Pomalu se mu vyjasnila paměť a vzpomněl si na pád bolest, Sasoriho hlas jenž mu šeptal slova útěchy a dával mu sílu bojovat a nevzdávat se.Snažil se z jeho objetí vyprostit, ale Sasori ho držel pevně.Povzdych si a uvolnil se.Jen tak tam ležel a čekal až se Sasori uráčí probudit a pustit ho.Vlastně byl rád, že se o něj Sasori stará i když to byla pouze starost o partnera.Sluneční paprsky se vkradly do přítmí jeskyně a dávaly najevo, že venku už je po bouřce.Deidara upřel svůj pohled na východ z jeskyně.Zničehonic se Sasori pohnul.Světlovlasý ninja se na něj otočil a pohlédl do jeho očí.,,Už jste vzhůru, dana?"řekl a usmál se.Sasori se na něj upřeně díval pohledem dravé šelmy, která konečně má ve svých spárech vytouženou kořist.Deidara se toho pohledu zalekne.
,,Dana, děje se něco?"ptá se vyděšeným hlasem.Sasori se jen usměje.,,Zachránil jsem tě, tak mám právo si vybrat odměnu ne?"řekl s úšklebkem a spojil jejich rty.Deidara se snažil mermomocí vyprostit z jeho sevření, ale marně.Sasori ho držel pevně.Položil ho na zem a ještě mu stihnul strhnout jak jeho plášť tak i černý nátělník.Síťované triko mu zatím nechal.Obkročmo si ne něj sedl a z čela mu strhl jeho čelenku.,,Dana, přestaňte!"vykřikl zoufale Deidara.Ten ho naprosto ignoroval a začal ho hrubě líbat na krk.Kousl ho a Deidara vykřikl, vlastně křičel nepřetržitě.Povedlo se mu Sasoriho kopnout.,,Tak tos neměl dělat."odvětil Sasori a bylo vidět, že to myslí vážně. Přetočil ho na břicho a svázal mu ruce jeho čelenkou.,,Ne, dana. Prosím, nechte mne být.Prosím, já nechci!"Deidara byl nadmíru zoufalý.
Sasori ho opět přetočil.,,Nelíbí se mi, když takhle fňukáš.Neboj, já tě umlčím."Převázal mu ústa svou čelenkou.Strhl mu kalhoty i se spodním prádlem.
Přejížděl po něm hladovým pohledem.Vytáhl kunai a rozpáral mu jeho síťované triko.Deidara už nemohl nic dělat.Sasori ho líbal a hrubě kousal.Přejížděl mu po těle kunaiem, který zanechával za sebou krvavou cestu, jenž barvila do ruda zem i Deidarovi světlé vlasy. Nevnímal jeho slzy ani zoufalé pohledy.Po chvíli to Deidara vzdal a nechal se znásilnit Sasorim, který si to viditelně užíval.Prudce do něj vniknul a začal přirážet rychlým tempem.Deidara si jen přál aby byl konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 30. července 2009 v 14:52 | Reagovat

chudák Dei:( ale bylo to moc hezké a já chci rychle pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama