Look for Love

23. července 2009 v 21:23 | Neki-chan |  povidky DK
Tááááák(to pouzhivám nějak czasto ne??)Mno koneczně jsem s SUMB pomocí Kitsu dokonczila new povídku...Podle mne je zatím má nejlepshí....POZOR my 1.YAOI!!!!!!!!!!!!!!! Mno akoráte změna je v tom zhe se násh seme nebude jmenovat Honza jak jsem psala prvně, ale Kuba z důvodů, které ví Kitsu...Mno tak a teď uzh pár Danek and Kuba a povídka Look for love

PS:
na tento roztomilouczký pár plánuji více povídek

Look for love
Stojím na mostě a zhlížím dolů. Slunce se schovalo za mraky a tváří se jakoby už nikdy nemělo vyjít. Jakoby nás tma měla pohltit a nikdy nepropustit ze svého smrtelného sevření, jenž způsobuje pocit strachu a naprostou beznaděj. Kolem zápěstí mi visí zbytky okovů,ze kterých se mi povedlo dostat dneska ráno. Konečně jsem volný a ne jen něčím majetkem, ne, nejsem ničí ,,PET."
Jak dlouho jsem byl vlastně uvězněný ? Týden, měsíc.rok ? Nevím. Kam mám jít ? Domů ? Ne, já už nemám domov. Rodiče, bratra mi zabyli . Ta nejhorší bolest nebyla od ran na mém těle, ale od pocitu samoty. Vždyť mému bráškovy bylo teprve 6 let.
Do očí se mi vetřou slzy, které nedokážu zadržet. Po chvíli se zalykám pláčem a padám na kolena. Když je přede mnou zabíjeli, můj otec říkal:,, bud statečný a žij. Pamatuj: plamen naděje vyhasíná jako poslední." Pak ho probodli a on ve smrtelné křeči zemřel, přímo před mými zraky. Ale vše přehlušil vyděšený křik mého bratra, volání matky a otce, kteří ho už ale neslyší. Brečel a řval až se jeden z vrahů naštval a bodnul ho kousek od srdce a ještě několikrát. Jeho pláč pomalu ustal. Odešel jako rodiče a já byl jediný, kdo žije. Zatím !
Prudce semnou trhli, ale já se pral dál. Pak mi ústa přikryli nějakou látkou, něčím nasáklou. Ztratil jsem vědomí. Vzbudil jsem se a chvíli mi trvalo než mi došlo, co se stalo. Chtěl jsem se posadit a rozhlédnout se kolem a ujistit se, že to byla jen hloupá noční můra, které se mí rodiče vysmějí a bráška bude zase chtít si se mnou hrát, ale jen co jsem se o to pokusil, byl jsem strhnut zpátky. Zápěstím mi projela ostrá bolest a já si po chvíli uvědomil že jsem spoutaní. Rozhlížel jsem se kolem, ale moc jsem toho nevyděl, jelikož byla všude kolem mě tma ! Zazmítal jsem sebou, ale bez jakéhokoliv úspěchu. Stále jsem nevěděl, kdo zabyl mé rodiče a bratra, protože vrahové měli na sobě masky.
Zakašlal jsem. Byl tu strašliví vzduch.
Skoro vůbec se tu nedalo dýchat. Ruce mi slabě brněli a za krkem mě bolelo, protože jsem musel mít hlavu mírně zdvihlou abych si nezpůsobil větší bolest v rukou. Vlasy mi lehce padali do očí . Zavřel jsem oči a zhluboka oddechoval, když se pootevřeným, zamřížovaným a zataženým oknem prohnal slabý vánek čerstvého vzduchu. Všude vládlo mrtvolné ticho a já nevěděl kde jsem, jak dlouho jsem byl mimo, kolik je hodin, prostě nic a ani jsem nevěděl co se semnou nadále bude dít. Dveře se rozrazily a do očí mi udeřilo oslnivé světlo, které mě na chvíli oslepilo. Někdo zavřel dveře a opět všude byla tma, rušena pouze svíčkou kterou držel v ruce ten neznámý.
,,Už jsi vzhůru ? Je to dřív než jsem myslel, ale to nevadí." Řekl a já strnul. Poznal jsem hlas a teď už vidím tu tvář. Jeto… ,,Strejdo Lukáši ? Co se to děje ? Proč jsem svázaný ?
Proč…" dál jsem se nedostal protože mi položil prst na rty a řekl: ,,Tiše, na vše ti odpovím. Pak !"
Chtěl jsem ještě něco říct, ale od se sklonil a políbil mě. Snažil jsem se mu vytrhnout ale jenom jsem si rozedřel o pouta zápěstí. "Tak ti se nehodláš jen tak vzdát co ? Nevadí, však ti se mi ještě podvolíš ! Budeš škemrat o víc !" Řekl. Já jsem ho kopl a on mi vrazil facku, syknul jsem bolestí ale jinak nic. Zamračil se a chytnul mě za vlasy. Nevydal jsem ani hlásku. ,,To je škoda co ? Tvoje pěkné černé vlasy budou trochu poničené." Řekl a zlověstně se usmál.
Zavřel jsem oči a po tváři mi stekla slza. Já mu věřil. Měl jsem ho rád a on… Zničil vše co mi bylo drahé ! Uvěznil mě tu a vzal mi důvod žít. Možná žiji pro pomstu. Už nikdo mi nedá lásku. Ne. Ale nemohu umřít můj otec mi přece říkal ať se nevzdávám. Osvobodím se, zabiji ho a pak… Pak nevím. Ale pomstít své rodiče a bratra MUSÍM ! ,,Musím jít, drahoušku, ale brzy se uvidíme." Řekl a zhasl svíčku, políbil mě a odešel. Osaměl jsem. Už jsem měl přibližné tušení co semnou bude. Dostal jsem strach. Je mi teprve 14 a 15 let mi bude až za rok. Dech se mi zrychlil a opět jsem začal kašlat. Dobře četl jsem toho na internetu spoustu, ale nevím co víc bude chtít. Naskočí mi husí kůže. Už dříve jsem si všiml že na horní polovině těla jsem nahý. Vyhaslá svíčka stála na nízkém stolku, krom kterého tu byla jenom postel na které jsem ležel. Místnost nebyla nějak moc rozlehlá a všude bylo ticho. Ani nevím kdy, ale usnul jsem vyčerpáním. Cítil jsem, že mě někdo líbá a hladí po hrudi. Prudce jsem otevřel oči a začal jsem sebou házet a bránit se až se mi povedlo Lukáše kopnout. To ho evidentně naštvalo a z malého stolku vzal bič a… Uhodil mě. A ještě několikrát. Poté vzal svíčku a začal na mě kapat vosk… a mnohem horší věci. Pořád jsem se bránil ale mé úsilí pomalu ale jistě opadávalo. "No tak nebraň se ! Bude se ti to líbit !" Šeptal mi vzrušeně do ucha. "Ne, prosím já nechci nech mě jít !" "Ne, líbíš se mi strašně moc dlouho, hrozně mě vzrušuješ ale tvůj otec mi tě nedal za nic. Chápal jsem to, ale jak sis nechal obarvit vlasy… už to dál nešlo.
Musel jsem tě mít. On mi tě nedal. BLÁZEN ! Proto jsem ho zabil, nevěděl že ho chci zabít ale pak mě poznal a to už bylo pozdě. Tet' si jen můj ! A konec mluvení, konečně tě tu mám tak si tě trochu užiji, ne ?" Řekl a pak se semnou miloval. Bolelo to, hrozně moc to bolelo. Nemohl jsem nic dělat. Miloval se semnou snad osmkrát a když odcházel řekl: ,,zase někdy můj PET"
Toto se opakovalo pořád. Už jsem absolutně ztratil pojem o čase. Pořád jsem se bránil a Lukáše to evidentně štvalo. Měl jsem spoustu ran na těle, a další přibývali.
Věděl jsem, že chodí do práce, slyšel jsem jeho auto, ale nikdy jsem nevěděl, jestli jezdí ve dne nebo noci. Už jsem přestával věřit že odsud uteču.
Jednou jsem ho uhodil tak, že mu z nosu začala téct krev. To se naštval, a uhodil do čela postele a pak mi vrazil facku a odešel. Podíval jsem se na tenký řetěz, přidělaný ke kovovým náramkům a čekal mě šok !
Řetěz těsně nad náramky praskl a jedno oko se uvolnilo! Moje staré oblečení jsem našel na zemi. Oblékl jsem se, obul, když tu najednou vrazil Lukáš do dveří. ,,Ty jeden *píp*! No počkej." Byl viditelně opilí. Proběhl jsem kolem něj a po schodech vyběhl nahoru. Byl jsem v Lukášově bytě. Zamířil jsem do kuchyně. Zamnou vběhl Lukáš a skočil po mě. V tu chvíli jsem dosáhl na kuchyňský nůž a obrátil se proti němu a... on dopadl srdcem přímo na něj.
,,Mí kumpáni… mě… pom…" dál nedomluvil. Zemřel. Prudce jsem ho ze sebe shodil. Odešel jsem do jeho ložnice a povedlo se mi najít triko, co jsem u něj předtím zapomněl. Převlékl jsem si ho. Oblékl mikinu černobílé barvy, kolem krku jsem si dal palestýnu a vyšel ven.
Bylo ráno a já nevěděl, kam mám jít. Vydal jsem se na místo, kterému jsem dříve říkal domov.
Do našeho města, tam kde mi obrátili život na ruby.
A tet' tu klečím na mostě, zalykám se pláčem a utápím se ve vzpomínkách. Nevím kam jít ani co dělat. Nejraději bych s životem skoncoval jediným skokem z mostu.
Pomalu se přesunu do parku. Už nemám sílu jít dál. Sednu si na lavičku, která je zašitá mezi keři, kde jsem sedával s mými kámoši. Opřu se a opět se ponořím do minulosti. Vzpomínám jak jsme tu blbli s kámoši, jak jsme kecali dlouhé hodiny. Co se stalo vlastně s nima ? Jde vidět že už tu dlouho nikdo nebyl. Místo tu osiřelo.
Zavřu oči a pomalu upadám do osvobozujícího spánku. Ve snu vidím všechny co mi byli drazí. Pak se ale ozvala rána mihl se černý stín, jenž nese jméno Lukáš. ¨
Zabil všechny. Pomalu a bolestivě a já to všechno vyděl, ale nemohl nic dělat. Stál jsem v moři krve a pomalu, ale jistě jsem se v ní utápěl. Pak mě svázali okovy a nade mnou skláněl Lukáš. S výkřikem jsem se probudil. Ležel jsem na lavičce a hrudník se mi bouřlivě zvedal. Třásl jsem se jak zimou tak strachem.
Mí rodiče jsou mrtví, strýc taky, nikdo mi už nedá lásku.Zřejmě zemřu hlady a zimou, když ne tak mě najdou Lukášovi komplici. To jsem to teda dopadl. Opět mi začnou z očí téct slzy. Jsem sám a nic s tím nenadělám.
Oklepu se zimou. Začíná pršet. Vlasy mi zplihli a začali se mi lepit na tvář. Rozkašlal jsem se. Přes déšť jsem nic nevyděl. Byla mi zima a utápěl jsem se v čiré beznaději. Schoulil jsem se do klubíčka a zavřel oči. Natáhl jsem si na hlavu kapuci, těsněji si utáhl na krku palestýnu, schoval ruce do rukávů a svěsil hlavu.
Déšť se mísil s mými slzami a zima mi byla čím dál tím větší. Uslyšel jsem, jak se někdo prodírá křovím směrem ke mně, ale usoudil jsem, že díky mé osamělosti si to jen nalhávám.
"Kdo jsi ! Vypadni tady nesmí nikdo chodit a poškozovat naší památku !" Zařval někdo a já strnul. Jakou památku ? Počkat ! Já ten hlas znám, to je Kuba ! Můj bývalí nejlepší přítel. "Kdo jsi ?" Zopakuje důrazně.
Nechci mu odpovídat. Ale on mě prudce chytne za rameno zrovna tam, kde mám bolestivou nezahojenou ránu. Vykřiknu a prudce ho odstrčím a postavím se, kapuci stále staženou do očí. "Řekni kdo jsi a co tady děláš ! No počkej však ty budeš mluvit !" Chytil mě za zápěstí a snažil se mě chytit pod krkem, ale já se mu vyškubl , ale zakopl jsem, dopadl na zem a kapuce mi spadla a já se díval do překvapené tváře Kuby.
"D - Danku ? Jsi to ty ? Jak je to možné ! Vždyť tvou rodinu zabili a všichni předpokládali že jsi mrtvý i ty. Vždyť už je to tak dlouho"… dál nedomluvil, klekl si ke mně a objal mě. Já jsem ho objal na nazpátek a rozvzlykal jsem se naplno. Po chvíli opět promluvil: "co se stalo ? Kde jsi byl tak dlouho ? Co jsi dělal ? Kdo zabil tvé rodiče a bratra ? Ale to tet' neřeš. Jsi promočený, musí ti být zima. Kdoví jak dlouho se tu touláš. Pojď půjdeme ke mně. Zhřeješ se, najíš a pak mi vše povíš, jo ?" Jen jsem němě přikývl.
Divil se mým poutům, ale neptal se na ně. Vzal mě za rameno a já bolestně syknul.
"Co se děje ?" Ptal se starostlivě. Já nic neřekl, jen jsem si sundal promočenou mikinu a odhalil mu modřiny a rány na rukou.
Nevěřícně se na to díval, ale pak mi vzal z rukou mikinu, sundal si bundu a přehodil ji přese mě. Chtěl jsem něco namítnout ale on jen zavrtěl hlavou a vedl mě známou cestou k jeho bytu. Vysvětlil mi, že mě hledali celí rok ale pak to vzdaly. Ta lavička prý má ve dřevě vyryté mé jméno a datum, kdy jsem zmizel.
,,Uběhl rok a půl. Takže je mi už patnáct." Řekl jsem a slabě se usmál. On jen přikývl a dal mi opatrně ruku kolem nezraněného ramene. Dovedl mě k nim do bytu, kde nikdo právě nebyl. Zavedl mě do koupelny a nachystal mi ručník, župan a pak mi řekl, abych pak přišel do kuchyně. Ještě předtím mi pomocí nějakého nářadí odstranil zbytky mých pout. Vstoupil jsem pod proud teplé vody, vyčistil si rány a smyl ze sebe všechnu tu špínu. Navlékl jsem na sebe župan, na hlavu si dal ručník a zamířil do kuchyně. Kuba se usmál a dal přede mě na stůl zapečené nudle. Snědl jsem všechno. Kuba mi ještě přidal a pak si nandal sobě a jedl spolu semnou. Postupně jsem mu vysvětlil co se všechno stalo a neměl jsem daleko k slzám. Domluvili jsme se že po víkendu zajdeme na policii vše oznámit. Pak mi dezinfikoval a obvázal rány. Pak mě poslal do jeho pokoje, abych se vyspal.Usnul jsem okamžitě. Cítil jsem se v bezpečí a byl jsem rád, že na mě někomu stále záleží.
Když jsem se vzbudil, Kuba seděl u počítače a na obrazovce byla moje fotka, kolem které stály plápolající svíce a vše bylo černobílé až na rudě napsané datum. To datum kdy jsem zmizel. "To jsi dělal ty ?" Zeptal jsem se. Překvapením sebou trhl a otočil se na mě. "Jo, dělal. Už jsi vzhůru ?" Zeptal se zase on.,, Jak dlouho jsem spal ?" " 4 hodiny plus, mínus." Odpověděl a usmál se. Pak vzal ze židle nějaké věci a hodil mi je.
Černé rifle, červené tričko a nápisem a mojí oblíbenou černou mikinu která byla vypraná a suchá. "Obleč si to. Skočil jsem ti to koupit zatím co jsi spal." Řekl.
"Díky." On jen přikývl a odešel vedle. Oblékl jsem se a učesal. Podíval jsem se do zrcadla. Vypadal jsem tak jako kdysi ale mým očím chyběl ten lesk, který jsem měl ještě před rokem. Klesl jsem na kolena a rozvzlykal se. Do pokoje vešel Kuba a jakmile mě uviděl, přešel ke mně a objal mě. Opřel jsem se o něj a pokusil se uklidnit.
,,V pohodě ?" Zeptal se jen co jsem se uklidnil. Přikývl jsem.
Vzal mě do náručí a položil na postel. Sám si sednul na židli a pozoroval mě. Já se posadil ke stěně a dal si kolena pod bradu. On vstal a přešel ke mně.
"Myslíš si že někdy najdu lásku ?" Zašeptal jsem. "To záleží na tom, jestli přijmeš toho kdo ti jí chce dát."
"To je právě to. Já nejsem normální." "Ale jenom proto že sis prožil ně…" "Tak to nemyslím." Přerušil jsem ho. "A jak to teda myslíš ?" "No, nevím jak to říct, ale… já… no…
asi, asi jsem na klu-kluky." Vypravil jsem namáhavě ze sebe a opět sklopil hlavu. Kuba chvíli nic neříkal a pak se zeptal na otázku, kterou jsem nečekal: ,,A kdo se ti líbí ?"
,,No… vlastně… Dobrá, líbíš se mi ty !" Vysypal jsem to ze sebe.
Nic neřekl. Jen mě vzal něžně za bradu a přinutil mě podívat se na něj. Jen se usmál, sklonil se a spojil naše rty. Ztuhl jsem, když se přesunul na můj krk. "Ššš, neboj, uvolni se, nic ti neudělám, ale kdyby ti to nějak moc vadilo tak mi řekni."
Něžně mě hladil po těle, vyhýbal se mým ranám.Opět mě položil na postel a rozepl mi mikinu,
Která za chvíli ležela na zemi.Rukama se mi dostal pod tričko a něžně mě hladil.Nepřestával mě líbat a mi se to začínalo líbit.
Jenže z čista jasna se ve mne probudily pocity, které jsem cítil když jsem byl zavřený ve sklepě.Nedal jsem na sobě nic znát,ale Kuba si toho zřejmě všiml.Přestal mě hladit po břiše a přesunul ruku na mou tvář a druhou mě hladil ve vlasech.
,,Mám přestat?":zeptal se.Já jen zavrtěl hlavou:,,Pokračuj ,prosím."
Za chvíli leželo na zemi i moje tričko.Ty pocity se stáhly, jakmile mne začal Kuba líbat na krku-Podotkl ,že je to moje citlivé místo-jeho ruce i rty se pozvolna pohybovaly směrem dolů.Podíval se na mě a já přikývl.
Rozepnul mi kalhoty a vnikl rukou dovnitř.Sykl jsem slastí a on mi začal kalhoty stahovat.
Natáhl jsem se po jeho tričku, ale on si ho sundal sám, když viděl, že mi to dělá problémy.
Jak moje kalhoty tak jeho tričko spadly na podlahu.
Za chvíli jsem byl úplně nahý a on měl na sobě pořád kalhoty.Chtěl jsem mu je rozepnout, ale on mi to nedovolil.,,Hej, to není fér!":protestoval jsem proti tomu.,,Počkej ještě, až nadejde čas.":zašeptal mi do ucha a pak se sklonil k mému penisu a vzal ho do úst.Slabě jsem zasténal a prohnul se v zádech.Šel na mě pomalu a snažil se mi neublížit.
Musím uznat, že s jazykem to uměl dobře.Cítil jsem, že nejsem od vrcholu daleko.Mírně jsem se vzepřel v bocích, abych ho cítil co nejvíc.
Pak se mi zatmělo před očima a vyvrcholil jsem přímo do jeho úst.
Zhluboka jsem oddechoval, ale věděl jsem, že ještě není konec.A popravdě, těšil jsem se na pokračování.
Kuba mne zlehka přetočil na břicho a vyndal z šuplíku lublikant.Vymáčkl si trochu na prsty a vnořil do mě jeden z nich.Zasténal jsem, ale to už přidal druhý a začal s nimi pohybovat.Nakonec přidal i třetí.
Když si byl jistý, že jsem dostatečně připravený,vnikl do mě.Vykřikl jsem a on se ihned zajímal, jestli jsem v pořádku.Poté chvíli čekal až si zvyknu….
Pomalu se začal pohybovat.Sténal jsem slastí a užíval si každý příraz.
Vyvrcholili jsme oba součastně.
Pomalu jsem se ubíral do říše snů, když mi někdo řekl:,,Miluji tě."A mé srdce se naplnilo štěstím.
***
Když jsme po výkendu mířili na policii měl jsem trochu strach.A byl oprávněný.Přímo před policejní stanicí na nás zaútočili Lukášovi poskoci.Chtěli nás zabít, ale Kuba mne bránil.Když se dostali až ke mně, snažili se mě svléknout.
Naštěstí se objevila policie a Kuba ihned utíkal ke mně.Byl jsem v šoku.Třásl jsem se a byl pořádně vyděšený.
Kuba mě objal a pomohl mi dojít na policii.Všechno jsme vysvětlili a taky se provalilo Kubovým rodičům, že se mnou chodí.
Žil jsem od té doby s Kubou.Jeho rodičům to nevadilo.Díky němu jsem překonal bolest z minulosti a žiju s ním teď v současnosti.Thank you Kuba I love you.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 27. července 2009 v 23:43 | Reagovat

to byla doopravdy sugooi povídka:)doufám, že někdy něco takového zase napíšeš, protože to bylo opravdu dokonalý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama