Červenec 2009

Poškozená naivita 2

31. července 2009 v 13:42 | Neki-chan |  Naruto povidky
A konečně tu je další díl poškozené naivity...vše se mění a Deidara to nezvládá...pozná někdo co se stalo mezi ním a Sasorim a co teprve Deidarova naivita??Najde někoho kdo bude mít pochopení...Další díl Poškozené naivity právě teď

Poškozená naivita 1

29. července 2009 v 21:52 | Neki-chan |  Naruto povidky
Mno moje úplně první povídka na naruta a pár...mno...nechte se překvapit.Možná, mno určitě bude více kapitolek...a tady první...

Tmu noci proťal jak ostří nože klikatý blesk následovaný zvukem hromu, který přehlušil všechny zvuky noci.Opět proťal oblohu blesk a ozářil dvě postavy pomalu kráčející po cestě, která končila neznámo kde.Nehleděli na vítr, blesky, hromy a déšť.Černé pláště vlály ve větru.Rolničky na kloboucích zvonily.Blonďaté vlasy jednoho z mužů, za které by se nemusela stydět žádná žena, byly mokré a občas pod náporem větru zavlály.Ještě chvíli šli ve stejném tempu, než začal světlovlasý mladík zpomalovat.Mezera mezi nimi byla od minuty k minutě větší.,,Já už nemůžu."zaznělo z úst světlovlasého mladíka.Na to se opřel o strom a svezl se podél něj na zem nehledě na to, že je mokrá.,,Neskuhrej a pojď!"odvětil mu červenovlasý muž aniž by se otočil nebo zastavil.,,Dana, prosím jsem unavený.Vy jste nebojoval, já jo."mluvil tiše, tak že se červenovlasý muž musel přiblížit, aby ho slyšel.,,Deidaro dělej!Máš pravdu s tím, že jsem nebojoval, ale ty bys měl taky něco vydržet.A už o tom nehodlám mluvit!"Deidara si povzdychnul,,Sasori-dana prosím.Já už vážně nemůžu…",,Ticho pojď nebo si tu zůstaň, ale já nebudu zodpovědný za to, až tě někdo zabije nebo tu zemřeš."odvětil Sasori klidně a dál pokračoval.Popravdě nevěřil, že by byl Deidara unavený, jenom ho už nebavilo chodit v dešti.Jak velice se mýlil.
Šli další hodinu a Deidara jen stěží udržoval tempo se svým parťákem.Deidara zničehonic zakopl a dopadl strašně nešikovně.Hlavou se praštil o kámen a ztratil vědomí.
Sasori skoro okamžitě zaregistroval Deidarův pád.Myslel si, že okamžitě vstane, ale nic se nedělo.Povzdechl si a okřikl ho.Nic.Přešel k němu a chtěl ho zvednout a seřvat, ale všiml si krve.,,Deidaro?"Nic, nereagoval.Sklonil se k němu a natočil ho obličejem k sobě.Deidara bolestně syknul.Sasoriho sice jeho reakce vyděsila, ale byl i za ni rád.Věděl, že alespoň vnímá podměty z venčí.Svým šátkem mu obvázal ránu na hlavě a vzal ho do náruče.
Našel jeskyni a odnesl ho tam.Rozdělal oheň a přikryl ho jak jeho tak svým akatsuki pláštěm.Sednul si kousek od něj a pozoroval ho.Jeho hruď se pravidelně zvedala a klesala.Oči měl zavřené a rty pootevřené.Sasori najednou zatoužil ho políbit.Zavrtěl hlavou.Ano už dávno si přiznal, že se do něj zamiloval.Netušil, že může milovat.Myslel si, že touží jenom po té bělostné kůži, smysluplných rtech, ale brzy poznal, že by mu nedokázal ublížit.Vzít si ho násilím.Ne, miloval ho.Choval se k němu tvrdě a nikdy se na misích nezastavoval, protože měl strach.Strach z toho, že by se neudržel, kdyby viděl jeho spící tvář, jeho nevinnost a udělal by něco, čeho by potom hluboce litoval.Dělal to jen z ochrany pro něj, ale teď by si za ni nejraději vrazil několik facek.Kvůli tomu tu teď leží zraněný, v bezvědomí.Pohne hlavou, následně zasténá bolestí a pramen světlých vlasů mu spadne do očí.Sasori si přisedne blíže k němu a odhrne mu ten neposedný pramen a odhalí tak dalekohled, který má místo levého oka.Srdce červenovlasého muže začne tlouct rychleji.Chytne se za něj, má pocit, že to každou chvíli může Deidaru vzbudit, že rány jeho srdce jsou hlasitější, nežli hromy zvenčí.
Sklonil pohled opět na Deidaru a trhl sebou.Místo, aby viděl spící tvář jeho partnera, díval se do jeho otevřených očích, které zářily modří jasného nebe, které byly zastřené závěsem bolesti.,,Deidaro?Jak je ti?"zašeptal tiše.,,Dana?"Byl viditelně mimo.Sasori sdílel jeho bolest.Sklonil se k němu a vzal ho do náručí.Dával mu najevo, že je s ním, že už bude v pořádku.Mluvil na něj a snažil se ho probudit z jeho stavu, ale marně.Pořád byl mimo, nevnímal realitu, občas ale z jeho rtů skanulo jeho jméno.Sasorimu po tváři stekla slza.Takhle ho nikdy nechtěl vidět.Takhle ne.Sklonil se a dal mu motýlí polibek do vlasů.Hladil ho v nich a šeptal slova útěchy, které světlovlasý mladík nevnímal vůbec a když jo, nedával to najevo.Nakonec usnul a po něm i Sasori, který ho stále svíral v náručí.

Světlovlasý mladík se probudil.Vzpomínky na včerejší noc měl vybledlé a většinou si pamatoval jen bolest hlavy.Chtěl se zvednout, ale něco mu bránilo.Otočil se čelem k Sasorimu, který ho svíral a bránil mu v pohybu.Deidaru to překvapilo.Nikdy nedal najevo byť jen sebemenší náznak toho, že mu na něm záleží a teď?Teď ho tu objímá a viditelně má o něj strach.Pomalu se mu vyjasnila paměť a vzpomněl si na pád bolest, Sasoriho hlas jenž mu šeptal slova útěchy a dával mu sílu bojovat a nevzdávat se.Snažil se z jeho objetí vyprostit, ale Sasori ho držel pevně.Povzdych si a uvolnil se.Jen tak tam ležel a čekal až se Sasori uráčí probudit a pustit ho.Vlastně byl rád, že se o něj Sasori stará i když to byla pouze starost o partnera.Sluneční paprsky se vkradly do přítmí jeskyně a dávaly najevo, že venku už je po bouřce.Deidara upřel svůj pohled na východ z jeskyně.Zničehonic se Sasori pohnul.Světlovlasý ninja se na něj otočil a pohlédl do jeho očí.,,Už jste vzhůru, dana?"řekl a usmál se.Sasori se na něj upřeně díval pohledem dravé šelmy, která konečně má ve svých spárech vytouženou kořist.Deidara se toho pohledu zalekne.
,,Dana, děje se něco?"ptá se vyděšeným hlasem.Sasori se jen usměje.,,Zachránil jsem tě, tak mám právo si vybrat odměnu ne?"řekl s úšklebkem a spojil jejich rty.Deidara se snažil mermomocí vyprostit z jeho sevření, ale marně.Sasori ho držel pevně.Položil ho na zem a ještě mu stihnul strhnout jak jeho plášť tak i černý nátělník.Síťované triko mu zatím nechal.Obkročmo si ne něj sedl a z čela mu strhl jeho čelenku.,,Dana, přestaňte!"vykřikl zoufale Deidara.Ten ho naprosto ignoroval a začal ho hrubě líbat na krk.Kousl ho a Deidara vykřikl, vlastně křičel nepřetržitě.Povedlo se mu Sasoriho kopnout.,,Tak tos neměl dělat."odvětil Sasori a bylo vidět, že to myslí vážně. Přetočil ho na břicho a svázal mu ruce jeho čelenkou.,,Ne, dana. Prosím, nechte mne být.Prosím, já nechci!"Deidara byl nadmíru zoufalý.
Sasori ho opět přetočil.,,Nelíbí se mi, když takhle fňukáš.Neboj, já tě umlčím."Převázal mu ústa svou čelenkou.Strhl mu kalhoty i se spodním prádlem.
Přejížděl po něm hladovým pohledem.Vytáhl kunai a rozpáral mu jeho síťované triko.Deidara už nemohl nic dělat.Sasori ho líbal a hrubě kousal.Přejížděl mu po těle kunaiem, který zanechával za sebou krvavou cestu, jenž barvila do ruda zem i Deidarovi světlé vlasy. Nevnímal jeho slzy ani zoufalé pohledy.Po chvíli to Deidara vzdal a nechal se znásilnit Sasorim, který si to viditelně užíval.Prudce do něj vniknul a začal přirážet rychlým tempem.Deidara si jen přál aby byl konec.

3.vydání

28. července 2009 v 10:07 | Neki-chan |  Yaoi magazin
A tady je dalshi vydani yaoi magazinu...diky Nagat... www.nagat.blbne.cz

NAVRHNAOBAL1.jpg picture by bzucikb
00-2.jpg picture by bzucikb
01-1.jpg picture by bzucikb
02-1.jpg picture by bzucikb
03-5.jpg picture by bzucikb
04-6.jpg picture by bzucikb
05-3.jpg picture by bzucikb
06-1.jpg picture by bzucikb
07-1.jpg picture by bzucikb
08-1.jpg picture by bzucikb
09-3.jpg picture by bzucikb
10-2.jpg picture by bzucikb
11-1.jpg picture by bzucikb
12-2.jpg picture by bzucikb
13-2.jpg picture by bzucikb
14-4.jpg picture by bzucikb

Co na upíří a vampýří základně 02

23. července 2009 v 21:43 | ICQ |  Kecy
Ták tady mate dalshi prhibeh tentokrate jsme se s Kitsu zamerhili na Miku...takzhe dalshi prhihoda aneb procz se Mika divne chova

***
Ludmilka ‎(9:52):
cco jinak delash??
Kitsune xD ‎(9:52):
no tet jdu jíst netopíří vývar (čínská instantní polévka) xD
Ludmilka ‎(9:52):
njn tu ja miluju XD
Kitsune xD ‎(9:53):
xD chvilu nepiš jdu žrat xD a k tomu sklenici čerstvé krve xDDD
Ludmilka ‎(9:53):
jj XD
Kitsune xD ‎(10:00):
popapáno *stále upíjí ze sklenice krev a při tom píše*
xD
Ludmilka ‎(10:00):
jo a bordel jak na srazu alkoholistu XD
Kitsune xD ‎(10:01):
Hele nemohu uvěřit Mika sedí vedle mě doprovolně xD
Ludmilka ‎(10:02):
c-co?????????????????????????????????????????????????????????????Hey neni nemocnej nema upal nebo co ja wm kocovinu???????????????????????????Cos mu vymenou za to nabidla(majzne jednu glaldovi ktery kouka prhes rameno)
Kitsune xD ‎(10:05):
No nic zeptám se *stalo se vám něco ? Mika: Ne proč ? No že sedíš vedle mě doprovolně. Mika: No a co by se mi mělo stát vždyt jsi můj pomocník. Já jen jestli se nebojíte že vás strapním. Mika: Ale néééé *obejme mě kolem ramen* Sakra co mu je
Kitsune xD ‎(10:06):
Snad se nedal na hetero !!!!
Ludmilka ‎(10:06):
Hey to ja newm(je z toho tak vykolejena zhe si nevshimne steve zhe odchazi ze zakladny)Musime zjistit co mu je??Nejaky tip??Co mu muzhe byt??Nemash nekde navod na Miku??(kouka do knihovny prhecpanou slash povikama)
Ludmilka ‎(10:07):
NEEEEEEEEE Gannen se vczera podivne usmival to asikk ne
Kitsune xD ‎(10:08):
uf tak to se mi ulevylo vytáhne z kapsy malou knížečku s nápisem: JAK NA MIKU
ani z něj netáhne alkohol
Ludmilka ‎(10:09):
MAAAAAAAAM TOOOOOOOO(zarhve a vshichni se leknou)uzh jsem to nashla(pAda k zemi ale jako koczka sleti na drzhku)Uzh jsem to nashla(v ruce drzhi knihu PODIVNE CHOVANI GAYU)
Kitsune xD ‎(10:10):
super přečti co píšou u toho když upír objímá svého pomocníka a je podivně sympatický
Ludmilka ‎(10:12):
mash neco tu o tom nic neni(prohlizhi ji porhad dokola)NIC(zaczne malem breczet)Tady je cziste jenom a gayech a ne nic zhe jak se choji k pomocnikum GRRRRRRRR(glalda krouti hlavou a merhi ji teplotu protozhe mu jednu uzh dlouho neuvalila)Nech toho(glalda leti do prahy)A ty jak mash tam neco??
Kitsune xD ‎(10:13):
*Listuje svou příručkou* ne nic *Mika jí stále drží kolem ramen a kecá s Lartenem*
Ludmilka ‎(10:15):
HEY CO MUJE???????????????????????????????????(prhemyshli) DO HAJE NEMASH NEJAKOU JINOU KNIHU JA UZH NE(rozhazuje po pokoji povidky a hleda neco vic)ne nic VUUUUUBEC NIC
Kitsune xD ‎(10:16):
v panice projíždí soubory v PC a pak jí něco napadne: Mikulko Mišulko *zašvitoří* Mika: Copak Kitsunko ? Uáááááááááááá to je moc sakra *málem se rozbulí*
Ludmilka ‎(10:18):
DO HAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAJEEEEEEEEEEE (rhve a prolitava vshechny knihovny v zakladne)MAM NAPAD(v oczich ji bleskne)jdu za tebou ho zkusime nashtvat spolu jinak newm co(zhrdha do upirhi hory)
Kitsune xD ‎(10:19):
jasně už čekám
najdeš nás v jídelně
Ludmilka ‎(10:20):
BACHAAAAAAAAAAAAAAAAAAA(zarhve na Vaneze prhejede ho jak parni valec a rychlosti 1000000000000000000000000000000000000000KM za hodinu se rhiti do jidelny a prhitom srazi SIPA a nejakou ochranku)UZH JSEM TU(prhileti zezadu ke Kitsu)Tak jak??
Kitsune xD ‎(10:21):
*Mika si jich nevšímá a stále mě drží* Já nevím není nadrogovanej nebo tak něco ?
Ludmilka ‎(10:22):
hm to mozhna jak to ale zjistit(do jidelny vleze Vanez a ma na tele stopy od bot a nejak vravora)Hm...nic jineho mne nenapada(vanez sebou shvihne do sudu s vinem)
Kitsune xD ‎(10:24):
Jéžiš cos to Vanerovi udělala xD No moment já tu mám takovej test ale musím mu odebrat krev
Ludmilka ‎(10:25):
co udelala??Ja jsem rhvala bacha ale on neuhnul a mika je ted prhednejshi(bere kitsu z kapsy knizheczku jak na miku)Fakt tu nic neni GRRRRRRRR
Kitsune xD ‎(10:27):
Kitsune mu vezme ruku a vrazí mu špentlík do žíly a následně krev nakape na nějákou podložku když se to zparví do modra je nadrogovanej
Ludmilka ‎(10:28):
HM...jak dlouho bude trvatnezh se zbarvi??(podiva se na Kitsu a na Miku ktery se divne usmiva)poczkat??Mika a usmivat??
Kitsune xD ‎(10:28):
Minutku Eh Mika se fakt směje uáááááá (je zoufalá)
Ludmilka ‎(10:29):
Tak co je uzh to zbarveny do PIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIP(je zoufala a uzh breczi)
Kitsune xD ‎(10:29):
Jo už to je a je to.... je to....
ticho
ještě větší ticho
Ludmilka ‎(10:29):
hele delej jaka byrva??
Ludmilka ‎(10:30):
barva
UAAAAAAAAAAAA delej
Kitsune xD ‎(10:30):
ŘEV UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ ČERVENÁÁÁÁÁ !!!!!!!!!!
Ludmilka ‎(10:31):
co poczkat to je zhe neni NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE(pesti bouchne do stolu a ten se zlomi vejpul)
Kitsune xD ‎(10:31):
néééé to znamená že měl nedostatek sexu !
Ludmilka ‎(10:31):
c-co-cozhe????????????????????????????????????????????????????????
Kitsune xD ‎(10:31):
a nenič nám nábytek a raději val pro Ganena
Ludmilka ‎(10:33):
jo hned(vystrheli a objet zajede shipa)A ty odved miku do lozhnice delej!!!!(udela novy vychod z jeskyne a leti pro Gannena)GANNEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE
Kitsune xD ‎(10:33):
Miko vstávej *Mika se tedy zvedne* pojd zamnou a makej *Kitsune ho táhne do ložnice*
Ludmilka ‎(10:35):
no bco je?(zepta se Gannen ale neki ho rapne a rhekne DELEJ)HEY UZH HO VEDUUUUUUUUUUUUU(rhve a zase zajede sipa)UF(dorazi k lozhnici a zaklepe)
Kitsune xD ‎(10:35):
Jo vstup
Ludmilka ‎(10:37):
Tak jdem(otevrhe dverhe a strczi Gannena dovnitrh)UF a ted rychle ja ho potrhebuju do yaoi povidek ale kdyzh se chova takhle(jukne zoufale na Kitsu)O co se jedna a procz jsme u Miky??(gannen stale nechape)
Kitsune xD ‎(10:38):
Sakra Ganene ! *ZAŘVU* Mika se kvůli nedostatku sexu chová jak magor tak dělej !
Ludmilka ‎(10:40):
Uf diky(chechta se a hrouti se k zemi)A co s tim mam jako delat ja??(opta se gannen protozhe netushi zhe mi o nich vime)to co steve a kurda(rekne Neki a jukne fakt zoufale na kitsu)Delej neco nebo ho prashtim ale to by pak se mika choval jak O MUUUUUUUUUUUUUJ JASHIN-SAMAAAAAAAAA
Kitsune xD ‎(10:41):
Sakra co asi bys měl dělat když mu chybí sex no už ti to dochází !!! *je zoufalá*
Ludmilka ‎(10:42):
Hele a co vam vubec je do toho co delam ja s mikou(Furt se k niczemu nema)GANNENE TY PAKO JEDNO(zaczne rhvat neki)DEJ MIKU DO PORHATKU TO UZH SE NADA VYDRZHET CHCEME SPATKY MIKU....TOHO STAREHO BRUCZOUNA(jukne na kitsu)
Kitsune xD ‎(10:45):
Sakra Ganene Prostě ses s Mikou dlouho nemiloval a díky tomu se chová jak debil tak sebou hod !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ludmilka ‎(10:45):
No dobra ale pod jednou podminkou(koukne na neki pak ne kitsu)
Kitsune xD ‎(10:46):
jakou ?
Ludmilka ‎(10:48):
nic neceknete a nebudete toczit fotit a podobny prasarny a taky vypadnete(koukne se na obe prhisnym pohledem)ji nak to bude mnohem horshi co souhlasite(neki koukne na kitsu)HAI (rhekne jednodushe a pomalu se klidi aby byl mika co nejdrhive v normalu)A ty Kitsu??(zepta se Gannen)
Kitsune xD ‎(10:49):
Tak platí (řekne a jde za Neki přitom si mrmlá: Příště to natočíme)
Ludmilka ‎(10:50):
jo (souhlasi)Cau(a mizi v lese)
Kitsune xD ‎(10:50):
Čau jde spátky do jídelny

Co na upíří a vampýří základně 01

23. července 2009 v 21:42 | ICQ |  Kecy
Psali jsme si Kitsu zaczali jsme u fotek jednoho kluka na koho mame podezreni ze je GAY atd...a pak jsme navazali na upiri horu atd...tak a tady mate ty kecy XD...Mno a to prvni je o tech fotkach to nerheshte...



jo to jo ta fotka u ní jsem tiska sklínku div že nepukla *Mika: Kitsune posloucháš mě vůbec !?*
Ludmilka ‎(20:17):
hh tkj
Ludmilka ‎(20:18):
ja jsem malem znicila stul
Kitsune xD ‎(20:19):
huh to já když se naseru tak praštím do klávesnice dnes měl notebook štěstí že tam byla ta sklínka by to nepřežil *vsteky se zakhryzla Mykovi do ruky Mika: uááááá* xD
Ludmilka ‎(20:21):
njn GRRRRRRRRRRRRRrr ˇprashtila bejsbolovou palkou Glaldu do kebule a ten ji honi po celym byte
Kitsune xD ‎(20:22):
jen do toho Neki a prašti ho ještě jednou !!!! xD *Mika si léčí zranění a hází po ní nasrané pohledy typu: jen počkej ty jedna malá liško já tě zničím*
Ludmilka ‎(20:24):
jj ˇdrzhi v rukou nootebook odepisuje a glalda visi z balkonu a drzhi se dvema prsty a nadava na holku co ma rolniczku a snazhzi se dostat na haru XDˇ
Kitsune xD ‎(20:25):
xD *Mika se po ní nasraně vrhne a udělá jí malilinký škrábaneček na zápěstí, ona se rozbulí (jen simuluje) a běží žalovat Sebovy a Parisovy (jak se píše jeho jméno ?)
Ludmilka ‎(20:27):
jj XDˇglalda se po ni vrhnul a zaczal ji shkrtit a pak se objevil gannen a serhval ho ...a ona se schovava za jeho zadaˇ
Kitsune xD ‎(20:28):
Paris Mikovy jednu střelil se slovy: Miko, Miko to se nedělá xD
Ludmilka ‎(20:29):
hele nemohu najit gannenaˇbalikaduje se do sklepa i s notebookemˇkde je moje ohrana??ˇglalda se po ni rozhlizhi
Kitsune xD ‎(20:30):
*poté Mika odchází s otiskem Parisovy ruky na tváři a spřádá další plány jak zničit nevinou Kitsu-chan která samozřejmě nic neudělala xD* Jdu nasrat Lartena
Ludmilka ‎(20:31):
jj ale ja tu fakt nemuzhu najit Gannena...ˇ rozhodla se nasrat steva
Kitsune xD ‎(20:31):
Jů můžu stebou ? Kašle na Lartena xD
Ludmilka ‎(20:31):
jj klidne XD
co mu provedem??
Kitsune xD ‎(20:32):
Hm... svlečem ho do spod'árů (Ale Kitsune je perverzní tak radši úplně xD) a šoupnem ho nekomu do ložnice ale komu ?
Ludmilka ‎(20:33):
hm....hm...KURDA SMAHLTˇperverz mozek je na plnych obratkach
Kitsune xD ‎(20:34):
Jó ! * jé hele já našla růžové loli šaty od Angelik Pretty * nebezpečný úsměv*
Ludmilka ‎(20:34):
jo jako kurdu do nich navleczem a poshlem za nim naheho steva??
Kitsune xD ‎(20:35):
jo xD
Ludmilka ‎(20:35):
tak jdem na vec
beru na starost steva
Kitsune xD ‎(20:35):
ok Kurda se bude bránit * vytahuje bejsbolovou pálku*
Ludmilka ‎(20:35):
jj XD
Ludmilka ‎(20:36):
tak jduˇbere do ruky nuzh na shaty a uspavaci bombuˇ
Kitsune xD ‎(20:36):
*Kurda je omráčen a perverz Kitsune ho svlíká a cpe ho do šatů*
Kitsune xD ‎(20:38):
Muhahaha ještě copánky xD
Ludmilka ‎(20:38):
jj(steve lezhi na zemi v bezvedomi a Neki ho svlika a pishe mu na hrud I LOVE KURDA SMAHLT)
jj(barvi stevenovi vlasy na ruzhovo)
Kitsune xD ‎(20:38):
Kurdovi je nechám blond vypadá víc roztomile xD
Ludmilka ‎(20:39):
jj
Kitsune xD ‎(20:40):
Ludmilka ‎(20:40):
a ted posledni krok(plyn prhestava pusobit a Neki prhitahla steva ke Kurdove lozhnici a hleda kitsu)
KAWAIIIIIIIIIII
Kitsune xD ‎(20:41):
*Kitsu mu ještě napsala na čelo I love Mika a nalakovala mu nehty na růžovo po chvíli už vidí Neki jak vláčí omráčené tělo Steva
Ludmilka ‎(20:42):
OHAYO(pak se zarazi kdyzh uvidi Kurdovo czelo a koukne na kitsu)MIKA??(nachapave krouti hlavou)
Kitsune xD ‎(20:43):
Eh chyba xD Rychle přepisuje
na Stev
Ludmilka ‎(20:43):
no proto(strka steva do lozhnice, ktery se probouzi z narkozy)
Kitsune xD ‎(20:44):
*Kurda už leží na postely a také už začíná nabírat vědomí rychle Neki pomůže dát Steva na postel chytne jí na za ruku a zdrhá*
Ludmilka ‎(20:45):
PRYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYCcc(zarhve Neki, zamkne lozhnici a zdrha a v tom do nekoho narazi)AJAJ
Kitsune xD ‎(20:46):
Kitsune si nic nevnímá a je plně zabráná do prohlížení tohoto úžasného kabátku http://nd01.jxs.cz/901/770/833fdb2d68_32146952_o2.jpg
Ludmilka ‎(20:47):
POMOOOOOOOOOOOOOOC(krhiczi neki na kitsu a uhyba meczi nasraneho lartena)KITSUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUuu(vrazi do ni a larten jen o kousek mine jeji hlavu)
Kitsune xD ‎(20:49):
Kitsune se probere a rychle zareaguje a použije liščí Jutsu: kopne Lartena mezi nohy i když si je plně vědoma toho že tet' nebude moci eh jak to říct xD uspokojit Darrena xD
Ludmilka ‎(20:50):
DIKY (obejme kitsu ale pak si neco uvedomi) A jak mam ted o nich napsat YAOI::
??KITSUNEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEeee
Kitsune xD ‎(20:50):
No tak tam dej oralní sex xD
Kitsune xD ‎(20:51):
*nemůže uvěřit že je tak perverzní*
Ludmilka ‎(20:51):
TY JEDNA:::::-((vrazi kitsu facku a zdrha do jeskyne vampyru nez ji najde dashi upir)
Kitsune xD ‎(20:52):
Kitsune začne bulet a obejme Lartena: promiń Lártíku Promiń !!!
Ludmilka ‎(20:53):
Muzhe mit nekdo za kamaradku takove pako??Muzhe a zrovna ja(vrati se ke Kitsu omluvi se zhe je ale fakt nashtvala a ona nevedela co delat a odchazi kdyzh ji nakdy zatahne do druhe chodby)
Kitsune xD ‎(20:55):
Kitsune si nadává do debila a mrmlá si: už nikdy nekopat do rozkroku poté si všimne že Neki najednou zmizla za rohem *co když je to Stev zhrozí se*
Ludmilka ‎(20:57):
POMOOOOC ty uchyle jeden neshahej na mne(nadava na Sipa a vrazi mu facku)KITSUUUUUUUUUUUUUUUU(zarhve tak zhe se ze stropu odpadnou kaminky)tady toho muzhesh kopnout ten je HETERO
Ludmilka ‎(20:58):
(uvolni misto kitsu a ceka)
Kitsune xD ‎(20:58):
Kitsu se rozbehne a vší silou ho nakopne do rozkroku
Ludmilka ‎(20:59):
vyborne(chysta se ji pochvalit kdyzs neco zaslechne)co to je??(pta se kitsu)
Kitsune xD ‎(20:59):
Nevím špitne *Šíp se stále svíjí v agónii bolesti*
Kitsune xD ‎(21:01):
Nastraží uši a napjatě poslouchá
Ludmilka ‎(21:01):
Jde to z Kurdovy lozhnice(plizhi se smerem k ni jako koczka na lovu dokonce i dava pozor na rolniczku)To stena Kurda nebo se mi to zda??(otoczi se na Kitsu a pta se i pohledem)
Kitsune xD ‎(21:03):
Hm... (najednou se ozve výkřik jako když právě uspokojíte ženu) jo to bude Kurda *vyjeveně čumí na Neki a pak se nebezpečně usměje a potichu otvírá dveře
Ludmilka ‎(21:04):
Tak jo ale potichu(stoji tesne za ni a czeka co uvidi)
Kitsune xD ‎(21:05):
Nakoukne dovnitř a...
Ludmilka ‎(21:05):
...(neki mlczi a czeka co rhekne kitsu)
Kitsune xD ‎(21:06):
Pohni makej pro kameru popcorn a foták (zašeptá Kitsu směrem k Neki na tváři úchylný úsměv*
Ludmilka ‎(21:08):
Neki se zamraczi a drze odveti(ja se tu nevyznam...nevim kde mate kuchyn a kde mash fotak a kameru)
Kitsune xD ‎(21:09):
No jo já zapoměla počkej *vystřelí a maká pro kameru foták a popcorn*
Ludmilka ‎(21:10):
Neki zakrouti hlavou a jukne se koneczne ona a spadne ji czelist(steve zrovna natoczi kurdu tak aby to nejlepshi videla)
Kitsune xD ‎(21:11):
Kitsu právě přibehne se vším tím popcorn položí na zem sedne si stáhne i Neki aby se posadila zapne kameru a Neki vrazí do ruky foták
Ludmilka ‎(21:13):
uciti naraz a jak ji nekdo stahuje dolu dostane do ruky fotak a zaczne fotit a zhrat popcorn
Kitsune xD ‎(21:13):
Kitsune natáčí baští popcorn a z úst jí utíká slina
Ludmilka ‎(21:15):
(Foti jak blba kdyz najednou se prhetoczi film)JAJ(steve se otoczi a spatrhi neki s fotakem)ZRHEEEEEEEEEEEEJJJJ (rafne kitsu a zdrha a rve)Tos nemohla vzit digital(Steve bezhi nahy za nima)
Kitsune xD ‎(21:17):
Digital neměli *Kitsune se i přez velké nebezpečí v běhu otočí a začne natáčet nahého Steva jak za nima běží*
Ludmilka ‎(21:18):
tak ahoj pro dneshek staczilo ne??(zrha prycz do lesa a steve bezhi za ni kdyzh z pokoje vyleti kurda a pak zaleze se slovy)UCHYLE(steve se uklidni oblecze a jde spat)
Kitsune xD ‎(21:19):
Jo to jo Kitsu vypne kameru a jde film přepálit na CD udělá jedno i pro Neki
Ludmilka ‎(21:20):
jj tak konczim(stahne fotky na CD a vypali jedno kitsu)



tak a planujema jich asik vic

Deník part 1 a možná poslední

23. července 2009 v 21:37 | Neki-chan |  Darren Povidky
Tááák taková blbost co jsme vymysleli s Kitsune-chan, ale ani jednu to moc nebaví.Tak to je můj první a možná(jak budete chtít)poslední díl...Jinak je tam použita moje bývalá přezdívka Stray

Tak ani newm kde začít...Ták co takhle:

Jako obvykle jsem ráno vstala a nedbala volání rodičů, kteří se mě snažili donutit sníst nějaký vařený blivajz ,který navařila moje mladší sestra ,,Woni"(tak ji teda říkají rodiče, správně je to Wonie od slova Won vyhrát),kterou nenávidím.Milují ji víc než mě a jednou se ji zadrhla tříska a každý kolem ní skákal a když jsem málem spadla do rozvodněné vody(já tam spadla, ale nikdo o tom neví,kromě mé nej kamí)tak mi jenom vynadali.

Vyletěla jsem z Hospody, kterou vlastní mí rodiče a letěla jsem za mou nej kamí Kitsune.Dorazila jsem k ní do hotelu, kteří vlastnili její rodiče...Tehdy jsem ale netušila, že se náš sen o stopování změní v realitu.


Pozdravili jsme se a okamžitě zapluli do hotelové jídelny a nasnídali jsme se.Kitsu se chovala nějak divně.Když jsem se ji zeptala co se děje, pustila se do vysvětlování.


Prý se k nim v noci ubytovali nějací bledí lidé a měli zvláštní pohled.Ráno ani nevyšli ven a mají zatažené rolety.Během chvilky jsme se probírali několika knihami o upírech a našli jsme to co jsme hledali.Přišli jsme na to jak je poznat...Díki jizvám na bříšcích prstů.

***
Pozdě odpoledne vyšel jeden z nich ven na slunce a mne okamžitě napadlo, že je to poloupír.
Sledovali jsme ho a pak ho dokonce oslovili, jako jestli je tu nový a jestli nechce nějak pomoc a potřásli s ním rukou a...Měl ty jizvy!!!!


Mno a pak se vše nějak zvrtlo...Kitsu a já jsme se zdejchli z domu a stopovali je několik dní ,ale já pak musela odjet k babině na venkov(miluje Wonii a na mě si ani nevzpomene).Když jsem to Kitsu říkala byla smutná, ale řekla že je bude pozorovat dál a já BLBÁ souhlasila.To se mi vymstilo..
***
Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že Kitsu zemřela při požáru v lese...ihned jsem věděla,že to není pravda.Nikdy ji oheň neublížil i když do něj skočila a mi nic zase neudělala voda(umím pod ní i dýchat).Navíc máme každá šestý smysl a to ten, že poznáme, jestki je ta druhá zraněná a jestli žije či ne...a vím že se s Kitsu něco stalo ,ale zraněná ani mrtvá není!

Proto jsem nahrála mou smrt v rozvodněné řece a pád vodopádem.

***
Několik dní jsem se plahočila městy, vesnicemi a lesy, když tu jsem narazila na divnou partičku s rudýma očima ,červenýma vlasama a nachovou pokožkou.Bála jsem se, ale měla jsem pocit,který mi říkal že něco je na nich podobného s těmi upíry.

Sledovala jsem je několik hodin, ale pak jsem se pohla a zlomila větvičku...To NE!!!Okamžitě zpozorněli a začli mě hledat.Našli mě snadno, ale já se rozběhla a snažila se utéct, ale oni byli rychlí a dohonili mě celkem snadno.Srazili na zem a svázali.

Hádali se co se mnou udělají a pak se mě zeptali, co tu dělám a já jim krátce řekla o mé příhodě a o tom jak hledám mou kamarádku.Když se zeptali jak vypadala ukázala jsem jim fotku z medajlónku, který má i ona, ale s mojí fotkou a já s její.Ihned mi řekli ,že z mojí kamarádky udělali upíři poloupíra a že má zvláštní moc a že ji narostli liščí uši a ocas hned po zasvěcení a že je to taky polodémón ,který ovládá oheň.

Hned mi to došlo a já přišla na to ,že jsem taky polodémon, akoráte ovládající vodu.Představili se mi jako vampíři a řekli, že ze mě udělají taky polovampíra a hned mi vše vysvětlili i to, že zabíjí lidi, ale já jako polodémon nemůžu ji(té krve)vypít tolik, jinak by mě to zranilo než posilnilo a tak vypiju jen tolik, kolik potřebuji a zbytek už dodělají oni...A pak se zeptali, jestli se jim chci stát a já řekla že jo...od lidí jsem vždycky měla daleko s Kitsu a zde mě přijmou jaká jsem a tak mě zasvětil krví Gannen(jeden z těch vampýrů, ale ostatní ho brali jako vůdce) a taky mi bude učitelem.


Zasvěcení bolelo, ale jakmile bylo po něm, mé vlasy zůstaly pořád mořsky modré ,ale oči se mi když jsem se naštvala nebo hledala hrozbu a nebo útočila se mi změnili na rudo, ale jinak byly pořád modré stejného odstínu jako vlasy, ale ještě se něco změnilo...narostli mi černé kočičí uši a téže barvy ocas.


Začala jsem ovládat vodu a lépe vidět ve tmě.Dali mi nové oblečení...černé dlouhé rukavice bez prstů zakončené modtým řemínkem u loktu, modré delší úplé ričko s obrázkem kočky a dlouhé legíny černé barvy ,vyšší modré boty opět zakončené černým řemínkem a kolem pasu černý elastický pásek...Kolem krku jsem měla místo medailonu rolničku a medajlom jsem si připevnila k tomu pásku a vykročili jsme na menší základnu poblíž upíří hory(místa, kde se jednou za 12 let scházejí všichni upíři) a předtím jsme šli lovit a já se poprvé napila krve,krve zločince odsouzeného k smrti.Bylo to hořké, ale cítila jsem se plná energie a Gannen mě učil.


Ihned jsem mezi ně zapadla ,ale jeden vampýr jménem Glalda se mi nelíbíl a furt jsem ho štvala a na něm jsem nacvičovala schopnost používat vodu...a občas jsem se učila zacházet se zbraněmi.Vybrala jsem si nádherný meč a vrhací meče(nebo-li Kunaie)a těmi jsem občas schválně minula cíl a většinou jen o pár centimetrů minula Glaldu...Ten mě pak honil, ale já se nenechala chytit a díky démoním a vampířím schopnostem jsem mu unikla...
***
Stále jsem myslela na Kitsu.Jednou jsem se šla projít a ...našla kotě kočky divoké,ale stříbrno zrzavé barvy ve spárech medvěda.Zabila jsem ho po dlouhém boji a vzala to kotě a šla zpět do tábora.

Když jsem tam došla ,Gannen se ihned zhrozil kde jsem byla atd., ale pak si všiml krve a zeptal se co se stalo...a já mu vše řekla.Pomohl mi ošetřit kotě a já ho pustila, ale ona se nechtěla vzdálit a já jsem Gannena přesvědšila ,že se o něj postarám a on měě nechal, protože věděl, že chybí Kitsu...A tak se do mého života vnořila Yume, naděje na mé štěstí...


Došli jsme na základnu a já se poznala s ostatními a Yume si každý zamiloval až na Glaldu a tomu jsem nikdy nedala pokoj...

Toť vše pak zase napíšu....Stray

2.vydání

23. července 2009 v 21:33 | Neki-chan |  Yaoi magazin
Ták a druhé vydání.... ZDROJ: www.nagat.blbne.cz

yaoimagazn.jpg picture by bzucikb
00-1.jpg picture by bzucikb
1-1.jpg picture by bzucikb
2-1.jpg picture by bzucikb
3-1.jpg picture by bzucikb
4-1.jpg picture by bzucikb
5-1.jpg picture by bzucikb
6-1.jpg picture by bzucikb
7.jpg picture by bzucikb
8.jpg picture by bzucikb
09-2.jpg picture by bzucikb
10-1.jpg picture by bzucikb
11.jpg picture by bzucikb
12-1.jpg picture by bzucikb
13-1.jpg picture by bzucikb
14-3.jpg picture by bzucikb

1.vydání

23. července 2009 v 21:31 | Neki-chan |  Yaoi magazin
Tak na jednych stránkách dělají Yaoi magazín a ty jsou HERE

00.jpg picture by bzucikb
01.jpg picture by bzucikb
02.jpg picture by bzucikb
03-4.jpg picture by bzucikb
04-5.jpg picture by bzucikb
05-2.jpg picture by bzucikb
06.jpg picture by bzucikb
07.jpg picture by bzucikb
08.jpg picture by bzucikb
09-1.jpg picture by bzucikb

Death note-recenze

23. července 2009 v 21:29 | Neki-chan |  ¨Death note
Ták a zde je recenze mého dalšího oblíbeného anime
Svět je plný zlých lidí, kteří zabíjejí ostatní a tím se z nich stávají kriminálníci. Spravedliví lidé tyto kriminálníky nenávidějí a chtějí je zprovoznit ze světa. Jedním z takových spravedlivých lidí je Yagami Light. Není to obyčejný školák, ale velmi nadaný génius, který vyřeší jakoukoliv záhadu.
Na začátku příběhu se dostáváme do úplně pochmůrného světa, kde žijí Shinigami (Bohové Smrti). Každý z nich vlastní svůj zápisník smrti zvaný Death Note. Jeden znuděný Shinigami jménem Ryuk ztratí svůj zápisník smrti ve světě lidí, kde hrozí, že ho najde nějáký člověk. Kdokoliv se zápisníku dotkne, bude schopen do něj zapisovat jména lidí, které chce uvést k smrti a uvidí Shinigami, což normálně lidé nedokážou.
No a jednou když si tak Light půjde ze školy, tak zápisník najde a spatří Ryuka. Nejdříve nebude věřit takovému nesmylu, že se zapíše jméno osoby do zápisníku a ona zemře. Zvědavost mu ale nedá pokoj a večer v televizi budou jmenovat nové kriminálníky a Light je schválně zkusí zapsat do zápisníku. A jako zázrakem kriminálníci za chvíli náhle zemřou na rakovinu. Light si uvědomí, že tímto může zprovoznit ze světa všechno zlo a zabít všechny zlé lidi.
Light začne zabíjet jednoho zločince za druhým, ale polici začne být velmi divné, že všichni najdednou umírají na rakovinu a tak si najmou detektiva přezdívaného L, který má neznámou identitu a zatím se nenašel případ, který by nevyřešil. L přijde na to, že někdo je schopný nějákým způsobem zabíjet lidi na dálku. Light se zase bude snažit zbavit se L, ale to je nemožné, jelikož do zápisníku musíš uvést jméno a je nutné vědět, jak dotyčná osoba vypadá. A jelikož je L sám osobě záhadou, Light ho nemůže zabít.
A tak začíná jeden veliký souboj o to, kdo dříve odhalí identitu toho druhého. Odhalí Light, kdo je ve skutečnost L, nebo odhalí L, kdo je ve skutečnosti vrah kriminálníků(Kira)? Kdo myslíte, že vyhraje? Pokud Vás to zajímá, určitě se na Death Note podívejte!^^

Loveless-obrázky

23. července 2009 v 21:27 | Neki-chan |  Loveless
Ták začínám s mým oblíbeným anime Loveless a tady je pár obrázků...

Ten nahoře je kwásný...

Loveless-recenze

23. července 2009 v 21:26 | Neki-chan |  Loveless
Ták nšla jsem na netu nějakou recenzi a tady je ZDROJ.




Původní název: ?

Anglický název: Loveless

Český název: Bez Lásky, Nemilující

Počet Epizod: 12

Ředitel: Yuu Kou

Autor Mangy: Yun Kouga

Rok Vydání:Duben - Červen 2005

Žánr: Shoune - Ai, Romantika, Fantasy, Drama

Dvanácti letý Aoyagi Ritsuka byl svědkem smrti svého staršího bratra Seimeie. Díky tomu změnl svůj postoj k lásce, přátelství i celkovému životu. První den na nové škole v šesté třídě věčně tvrdí že neví co je to láska a ostatní studenti ho vůbec nezajímají. Sama jeho matka se po smrti Seimeie zbláznila a zařídila Rytsukovi psycholožku, jelikož si myslela že se s bratrovou smrtí jen tak nesrovná. Ještě první den po škole ho zastaví tajemný dvacetiletý muž Soubi Agatsuma, který údajně tvrdí že znal jeho bratra a že mu sloužil.
Postupem času se Ritsuka dozvídá o tajemné organizaci zvaná Seven Moons, která možná může za bratrovu smrt. A navíc se dozvídá že spolu se Semeiem tvořili tzv. dvojici Beloved, což bylo Semeiho a Soubiho pravé jméno používané při takových magických soubojích, kdy Soubi sloužil jako Sacrifice a jeho kouzelná moc byla navázána k Fighterovi (Semei). Jinými slovy: Soubi bojuje a útoky schytával Semei.
Těsně před smrtí nakázal Soubimu, aby chránil Ritsuku a tím se Ritsuka stává Soubimu Fightrem. Věčně mu tvrdí že ho miluje i přesto že ho Semei zrovna dvakrát v lásce neměl. Ritsuka se Soubim po tomto spojení získávají jméno Loveless. Ritsuka po čase změkne a získává přátelé Yuiko která ho a miluje a Yaoiho který miluje Yuiku a nelíbí se mu na Rytsukovi, že ani by měl zájem tak mu Yuiku přebírá.

Příběh je velmi originální a moc pěkný i když trochu moc dramatický a zachmuřilej. Líbí se mi že to udělali jako Neko s tim že když už někdo s někim něco měl, tak mu odpadnou kočičí ouška i ocásek. Navíc se mi líbí že je to nejen trochu temný, ale i některé části jsou hoodně vtipný. Celkem se mi líbí že Režisér dokázal vtipy i ,,temnotu" spojit do jednoho a není to ani trochu přehnaný.

Básniczky z nudy

23. července 2009 v 21:24 | Neki-chan |  moje výtvory
Ták z nudy jsem psala ve vyucovani basnicky...mno ale musim se doma furt ucit takze ta nova povidka newm kdy bude...sorry Kitsu ale fakt nestiham...mno a tady jsou me basnicky...moc neumim anglicky, tak tam jsou chyby a dlole pod nima je preklad spesl pro kitsu...vask mi vime zhe??

Ty jsi mrtvý a já taky...

I remember day,when you died,
my life not be really.
You kill my heart.
I think of you every day every minute.

I go of you every night in dream.
Doctors give me help,
but I not need then.
Because I not be live.

Překlad:
Já si pamatuji den,kdy jsi zemřel.
Můj život není opravdový.
Ty jsi zabil moje srdce.
Já myslím na tebe každý den každou minutu.

Za tebou chodím každou noc ve snu.
Doktoři mi dávají pomoc,
ale já ji nepotřebuji.
Protože já nežiju.

2.
Já jsem mrtvá, ty se trápíš


I went for you and
you went for me.
We have a good time and
we was a happy.

I'm sitting in a park
with you now,
but you don't know
about me,becaouse
I don't life.

You sad and think of me.
You remember day
when I died.
I died in a hospital,
you hold my hand.

I'm staing with you now.
But you don't know
about this.
I love you.Good Bay!

Překlad:
Já chodila pro tebe a
ty jsi chodil pro mě.
My se měli dobře a
byli jsme šťastní.

Já sedím v parku
s tebou,
ale ty nevíš o mě.
Protože já nežiji.

Ty jsi smutný a myslíš na mě.
Ty jsi pamatuješ den,
kdy jsem zemřela.
Zemřela v nemocnici,
ty jsi držel ruku mou.

Teď s tebou zůstávám.
Ale ty o tom nevíš.
Miluji tě.
Sbohem!

Ták to je prozatm vše tak pp

Look for Love

23. července 2009 v 21:23 | Neki-chan |  povidky DK
Tááááák(to pouzhivám nějak czasto ne??)Mno koneczně jsem s SUMB pomocí Kitsu dokonczila new povídku...Podle mne je zatím má nejlepshí....POZOR my 1.YAOI!!!!!!!!!!!!!!! Mno akoráte změna je v tom zhe se násh seme nebude jmenovat Honza jak jsem psala prvně, ale Kuba z důvodů, které ví Kitsu...Mno tak a teď uzh pár Danek and Kuba a povídka Look for love

PS:
na tento roztomilouczký pár plánuji více povídek

Look for love
Stojím na mostě a zhlížím dolů. Slunce se schovalo za mraky a tváří se jakoby už nikdy nemělo vyjít. Jakoby nás tma měla pohltit a nikdy nepropustit ze svého smrtelného sevření, jenž způsobuje pocit strachu a naprostou beznaděj. Kolem zápěstí mi visí zbytky okovů,ze kterých se mi povedlo dostat dneska ráno. Konečně jsem volný a ne jen něčím majetkem, ne, nejsem ničí ,,PET."
Jak dlouho jsem byl vlastně uvězněný ? Týden, měsíc.rok ? Nevím. Kam mám jít ? Domů ? Ne, já už nemám domov. Rodiče, bratra mi zabyli . Ta nejhorší bolest nebyla od ran na mém těle, ale od pocitu samoty. Vždyť mému bráškovy bylo teprve 6 let.
Do očí se mi vetřou slzy, které nedokážu zadržet. Po chvíli se zalykám pláčem a padám na kolena. Když je přede mnou zabíjeli, můj otec říkal:,, bud statečný a žij. Pamatuj: plamen naděje vyhasíná jako poslední." Pak ho probodli a on ve smrtelné křeči zemřel, přímo před mými zraky. Ale vše přehlušil vyděšený křik mého bratra, volání matky a otce, kteří ho už ale neslyší. Brečel a řval až se jeden z vrahů naštval a bodnul ho kousek od srdce a ještě několikrát. Jeho pláč pomalu ustal. Odešel jako rodiče a já byl jediný, kdo žije. Zatím !
Prudce semnou trhli, ale já se pral dál. Pak mi ústa přikryli nějakou látkou, něčím nasáklou. Ztratil jsem vědomí. Vzbudil jsem se a chvíli mi trvalo než mi došlo, co se stalo. Chtěl jsem se posadit a rozhlédnout se kolem a ujistit se, že to byla jen hloupá noční můra, které se mí rodiče vysmějí a bráška bude zase chtít si se mnou hrát, ale jen co jsem se o to pokusil, byl jsem strhnut zpátky. Zápěstím mi projela ostrá bolest a já si po chvíli uvědomil že jsem spoutaní. Rozhlížel jsem se kolem, ale moc jsem toho nevyděl, jelikož byla všude kolem mě tma ! Zazmítal jsem sebou, ale bez jakéhokoliv úspěchu. Stále jsem nevěděl, kdo zabyl mé rodiče a bratra, protože vrahové měli na sobě masky.
Zakašlal jsem. Byl tu strašliví vzduch.
Skoro vůbec se tu nedalo dýchat. Ruce mi slabě brněli a za krkem mě bolelo, protože jsem musel mít hlavu mírně zdvihlou abych si nezpůsobil větší bolest v rukou. Vlasy mi lehce padali do očí . Zavřel jsem oči a zhluboka oddechoval, když se pootevřeným, zamřížovaným a zataženým oknem prohnal slabý vánek čerstvého vzduchu. Všude vládlo mrtvolné ticho a já nevěděl kde jsem, jak dlouho jsem byl mimo, kolik je hodin, prostě nic a ani jsem nevěděl co se semnou nadále bude dít. Dveře se rozrazily a do očí mi udeřilo oslnivé světlo, které mě na chvíli oslepilo. Někdo zavřel dveře a opět všude byla tma, rušena pouze svíčkou kterou držel v ruce ten neznámý.
,,Už jsi vzhůru ? Je to dřív než jsem myslel, ale to nevadí." Řekl a já strnul. Poznal jsem hlas a teď už vidím tu tvář. Jeto… ,,Strejdo Lukáši ? Co se to děje ? Proč jsem svázaný ?
Proč…" dál jsem se nedostal protože mi položil prst na rty a řekl: ,,Tiše, na vše ti odpovím. Pak !"
Chtěl jsem ještě něco říct, ale od se sklonil a políbil mě. Snažil jsem se mu vytrhnout ale jenom jsem si rozedřel o pouta zápěstí. "Tak ti se nehodláš jen tak vzdát co ? Nevadí, však ti se mi ještě podvolíš ! Budeš škemrat o víc !" Řekl. Já jsem ho kopl a on mi vrazil facku, syknul jsem bolestí ale jinak nic. Zamračil se a chytnul mě za vlasy. Nevydal jsem ani hlásku. ,,To je škoda co ? Tvoje pěkné černé vlasy budou trochu poničené." Řekl a zlověstně se usmál.
Zavřel jsem oči a po tváři mi stekla slza. Já mu věřil. Měl jsem ho rád a on… Zničil vše co mi bylo drahé ! Uvěznil mě tu a vzal mi důvod žít. Možná žiji pro pomstu. Už nikdo mi nedá lásku. Ne. Ale nemohu umřít můj otec mi přece říkal ať se nevzdávám. Osvobodím se, zabiji ho a pak… Pak nevím. Ale pomstít své rodiče a bratra MUSÍM ! ,,Musím jít, drahoušku, ale brzy se uvidíme." Řekl a zhasl svíčku, políbil mě a odešel. Osaměl jsem. Už jsem měl přibližné tušení co semnou bude. Dostal jsem strach. Je mi teprve 14 a 15 let mi bude až za rok. Dech se mi zrychlil a opět jsem začal kašlat. Dobře četl jsem toho na internetu spoustu, ale nevím co víc bude chtít. Naskočí mi husí kůže. Už dříve jsem si všiml že na horní polovině těla jsem nahý. Vyhaslá svíčka stála na nízkém stolku, krom kterého tu byla jenom postel na které jsem ležel. Místnost nebyla nějak moc rozlehlá a všude bylo ticho. Ani nevím kdy, ale usnul jsem vyčerpáním. Cítil jsem, že mě někdo líbá a hladí po hrudi. Prudce jsem otevřel oči a začal jsem sebou házet a bránit se až se mi povedlo Lukáše kopnout. To ho evidentně naštvalo a z malého stolku vzal bič a… Uhodil mě. A ještě několikrát. Poté vzal svíčku a začal na mě kapat vosk… a mnohem horší věci. Pořád jsem se bránil ale mé úsilí pomalu ale jistě opadávalo. "No tak nebraň se ! Bude se ti to líbit !" Šeptal mi vzrušeně do ucha. "Ne, prosím já nechci nech mě jít !" "Ne, líbíš se mi strašně moc dlouho, hrozně mě vzrušuješ ale tvůj otec mi tě nedal za nic. Chápal jsem to, ale jak sis nechal obarvit vlasy… už to dál nešlo.
Musel jsem tě mít. On mi tě nedal. BLÁZEN ! Proto jsem ho zabil, nevěděl že ho chci zabít ale pak mě poznal a to už bylo pozdě. Tet' si jen můj ! A konec mluvení, konečně tě tu mám tak si tě trochu užiji, ne ?" Řekl a pak se semnou miloval. Bolelo to, hrozně moc to bolelo. Nemohl jsem nic dělat. Miloval se semnou snad osmkrát a když odcházel řekl: ,,zase někdy můj PET"
Toto se opakovalo pořád. Už jsem absolutně ztratil pojem o čase. Pořád jsem se bránil a Lukáše to evidentně štvalo. Měl jsem spoustu ran na těle, a další přibývali.
Věděl jsem, že chodí do práce, slyšel jsem jeho auto, ale nikdy jsem nevěděl, jestli jezdí ve dne nebo noci. Už jsem přestával věřit že odsud uteču.
Jednou jsem ho uhodil tak, že mu z nosu začala téct krev. To se naštval, a uhodil do čela postele a pak mi vrazil facku a odešel. Podíval jsem se na tenký řetěz, přidělaný ke kovovým náramkům a čekal mě šok !
Řetěz těsně nad náramky praskl a jedno oko se uvolnilo! Moje staré oblečení jsem našel na zemi. Oblékl jsem se, obul, když tu najednou vrazil Lukáš do dveří. ,,Ty jeden *píp*! No počkej." Byl viditelně opilí. Proběhl jsem kolem něj a po schodech vyběhl nahoru. Byl jsem v Lukášově bytě. Zamířil jsem do kuchyně. Zamnou vběhl Lukáš a skočil po mě. V tu chvíli jsem dosáhl na kuchyňský nůž a obrátil se proti němu a... on dopadl srdcem přímo na něj.
,,Mí kumpáni… mě… pom…" dál nedomluvil. Zemřel. Prudce jsem ho ze sebe shodil. Odešel jsem do jeho ložnice a povedlo se mi najít triko, co jsem u něj předtím zapomněl. Převlékl jsem si ho. Oblékl mikinu černobílé barvy, kolem krku jsem si dal palestýnu a vyšel ven.
Bylo ráno a já nevěděl, kam mám jít. Vydal jsem se na místo, kterému jsem dříve říkal domov.
Do našeho města, tam kde mi obrátili život na ruby.
A tet' tu klečím na mostě, zalykám se pláčem a utápím se ve vzpomínkách. Nevím kam jít ani co dělat. Nejraději bych s životem skoncoval jediným skokem z mostu.
Pomalu se přesunu do parku. Už nemám sílu jít dál. Sednu si na lavičku, která je zašitá mezi keři, kde jsem sedával s mými kámoši. Opřu se a opět se ponořím do minulosti. Vzpomínám jak jsme tu blbli s kámoši, jak jsme kecali dlouhé hodiny. Co se stalo vlastně s nima ? Jde vidět že už tu dlouho nikdo nebyl. Místo tu osiřelo.
Zavřu oči a pomalu upadám do osvobozujícího spánku. Ve snu vidím všechny co mi byli drazí. Pak se ale ozvala rána mihl se černý stín, jenž nese jméno Lukáš. ¨
Zabil všechny. Pomalu a bolestivě a já to všechno vyděl, ale nemohl nic dělat. Stál jsem v moři krve a pomalu, ale jistě jsem se v ní utápěl. Pak mě svázali okovy a nade mnou skláněl Lukáš. S výkřikem jsem se probudil. Ležel jsem na lavičce a hrudník se mi bouřlivě zvedal. Třásl jsem se jak zimou tak strachem.
Mí rodiče jsou mrtví, strýc taky, nikdo mi už nedá lásku.Zřejmě zemřu hlady a zimou, když ne tak mě najdou Lukášovi komplici. To jsem to teda dopadl. Opět mi začnou z očí téct slzy. Jsem sám a nic s tím nenadělám.
Oklepu se zimou. Začíná pršet. Vlasy mi zplihli a začali se mi lepit na tvář. Rozkašlal jsem se. Přes déšť jsem nic nevyděl. Byla mi zima a utápěl jsem se v čiré beznaději. Schoulil jsem se do klubíčka a zavřel oči. Natáhl jsem si na hlavu kapuci, těsněji si utáhl na krku palestýnu, schoval ruce do rukávů a svěsil hlavu.
Déšť se mísil s mými slzami a zima mi byla čím dál tím větší. Uslyšel jsem, jak se někdo prodírá křovím směrem ke mně, ale usoudil jsem, že díky mé osamělosti si to jen nalhávám.
"Kdo jsi ! Vypadni tady nesmí nikdo chodit a poškozovat naší památku !" Zařval někdo a já strnul. Jakou památku ? Počkat ! Já ten hlas znám, to je Kuba ! Můj bývalí nejlepší přítel. "Kdo jsi ?" Zopakuje důrazně.
Nechci mu odpovídat. Ale on mě prudce chytne za rameno zrovna tam, kde mám bolestivou nezahojenou ránu. Vykřiknu a prudce ho odstrčím a postavím se, kapuci stále staženou do očí. "Řekni kdo jsi a co tady děláš ! No počkej však ty budeš mluvit !" Chytil mě za zápěstí a snažil se mě chytit pod krkem, ale já se mu vyškubl , ale zakopl jsem, dopadl na zem a kapuce mi spadla a já se díval do překvapené tváře Kuby.
"D - Danku ? Jsi to ty ? Jak je to možné ! Vždyť tvou rodinu zabili a všichni předpokládali že jsi mrtvý i ty. Vždyť už je to tak dlouho"… dál nedomluvil, klekl si ke mně a objal mě. Já jsem ho objal na nazpátek a rozvzlykal jsem se naplno. Po chvíli opět promluvil: "co se stalo ? Kde jsi byl tak dlouho ? Co jsi dělal ? Kdo zabil tvé rodiče a bratra ? Ale to tet' neřeš. Jsi promočený, musí ti být zima. Kdoví jak dlouho se tu touláš. Pojď půjdeme ke mně. Zhřeješ se, najíš a pak mi vše povíš, jo ?" Jen jsem němě přikývl.
Divil se mým poutům, ale neptal se na ně. Vzal mě za rameno a já bolestně syknul.
"Co se děje ?" Ptal se starostlivě. Já nic neřekl, jen jsem si sundal promočenou mikinu a odhalil mu modřiny a rány na rukou.
Nevěřícně se na to díval, ale pak mi vzal z rukou mikinu, sundal si bundu a přehodil ji přese mě. Chtěl jsem něco namítnout ale on jen zavrtěl hlavou a vedl mě známou cestou k jeho bytu. Vysvětlil mi, že mě hledali celí rok ale pak to vzdaly. Ta lavička prý má ve dřevě vyryté mé jméno a datum, kdy jsem zmizel.
,,Uběhl rok a půl. Takže je mi už patnáct." Řekl jsem a slabě se usmál. On jen přikývl a dal mi opatrně ruku kolem nezraněného ramene. Dovedl mě k nim do bytu, kde nikdo právě nebyl. Zavedl mě do koupelny a nachystal mi ručník, župan a pak mi řekl, abych pak přišel do kuchyně. Ještě předtím mi pomocí nějakého nářadí odstranil zbytky mých pout. Vstoupil jsem pod proud teplé vody, vyčistil si rány a smyl ze sebe všechnu tu špínu. Navlékl jsem na sebe župan, na hlavu si dal ručník a zamířil do kuchyně. Kuba se usmál a dal přede mě na stůl zapečené nudle. Snědl jsem všechno. Kuba mi ještě přidal a pak si nandal sobě a jedl spolu semnou. Postupně jsem mu vysvětlil co se všechno stalo a neměl jsem daleko k slzám. Domluvili jsme se že po víkendu zajdeme na policii vše oznámit. Pak mi dezinfikoval a obvázal rány. Pak mě poslal do jeho pokoje, abych se vyspal.Usnul jsem okamžitě. Cítil jsem se v bezpečí a byl jsem rád, že na mě někomu stále záleží.
Když jsem se vzbudil, Kuba seděl u počítače a na obrazovce byla moje fotka, kolem které stály plápolající svíce a vše bylo černobílé až na rudě napsané datum. To datum kdy jsem zmizel. "To jsi dělal ty ?" Zeptal jsem se. Překvapením sebou trhl a otočil se na mě. "Jo, dělal. Už jsi vzhůru ?" Zeptal se zase on.,, Jak dlouho jsem spal ?" " 4 hodiny plus, mínus." Odpověděl a usmál se. Pak vzal ze židle nějaké věci a hodil mi je.
Černé rifle, červené tričko a nápisem a mojí oblíbenou černou mikinu která byla vypraná a suchá. "Obleč si to. Skočil jsem ti to koupit zatím co jsi spal." Řekl.
"Díky." On jen přikývl a odešel vedle. Oblékl jsem se a učesal. Podíval jsem se do zrcadla. Vypadal jsem tak jako kdysi ale mým očím chyběl ten lesk, který jsem měl ještě před rokem. Klesl jsem na kolena a rozvzlykal se. Do pokoje vešel Kuba a jakmile mě uviděl, přešel ke mně a objal mě. Opřel jsem se o něj a pokusil se uklidnit.
,,V pohodě ?" Zeptal se jen co jsem se uklidnil. Přikývl jsem.
Vzal mě do náručí a položil na postel. Sám si sednul na židli a pozoroval mě. Já se posadil ke stěně a dal si kolena pod bradu. On vstal a přešel ke mně.
"Myslíš si že někdy najdu lásku ?" Zašeptal jsem. "To záleží na tom, jestli přijmeš toho kdo ti jí chce dát."
"To je právě to. Já nejsem normální." "Ale jenom proto že sis prožil ně…" "Tak to nemyslím." Přerušil jsem ho. "A jak to teda myslíš ?" "No, nevím jak to říct, ale… já… no…
asi, asi jsem na klu-kluky." Vypravil jsem namáhavě ze sebe a opět sklopil hlavu. Kuba chvíli nic neříkal a pak se zeptal na otázku, kterou jsem nečekal: ,,A kdo se ti líbí ?"
,,No… vlastně… Dobrá, líbíš se mi ty !" Vysypal jsem to ze sebe.
Nic neřekl. Jen mě vzal něžně za bradu a přinutil mě podívat se na něj. Jen se usmál, sklonil se a spojil naše rty. Ztuhl jsem, když se přesunul na můj krk. "Ššš, neboj, uvolni se, nic ti neudělám, ale kdyby ti to nějak moc vadilo tak mi řekni."
Něžně mě hladil po těle, vyhýbal se mým ranám.Opět mě položil na postel a rozepl mi mikinu,
Která za chvíli ležela na zemi.Rukama se mi dostal pod tričko a něžně mě hladil.Nepřestával mě líbat a mi se to začínalo líbit.
Jenže z čista jasna se ve mne probudily pocity, které jsem cítil když jsem byl zavřený ve sklepě.Nedal jsem na sobě nic znát,ale Kuba si toho zřejmě všiml.Přestal mě hladit po břiše a přesunul ruku na mou tvář a druhou mě hladil ve vlasech.
,,Mám přestat?":zeptal se.Já jen zavrtěl hlavou:,,Pokračuj ,prosím."
Za chvíli leželo na zemi i moje tričko.Ty pocity se stáhly, jakmile mne začal Kuba líbat na krku-Podotkl ,že je to moje citlivé místo-jeho ruce i rty se pozvolna pohybovaly směrem dolů.Podíval se na mě a já přikývl.
Rozepnul mi kalhoty a vnikl rukou dovnitř.Sykl jsem slastí a on mi začal kalhoty stahovat.
Natáhl jsem se po jeho tričku, ale on si ho sundal sám, když viděl, že mi to dělá problémy.
Jak moje kalhoty tak jeho tričko spadly na podlahu.
Za chvíli jsem byl úplně nahý a on měl na sobě pořád kalhoty.Chtěl jsem mu je rozepnout, ale on mi to nedovolil.,,Hej, to není fér!":protestoval jsem proti tomu.,,Počkej ještě, až nadejde čas.":zašeptal mi do ucha a pak se sklonil k mému penisu a vzal ho do úst.Slabě jsem zasténal a prohnul se v zádech.Šel na mě pomalu a snažil se mi neublížit.
Musím uznat, že s jazykem to uměl dobře.Cítil jsem, že nejsem od vrcholu daleko.Mírně jsem se vzepřel v bocích, abych ho cítil co nejvíc.
Pak se mi zatmělo před očima a vyvrcholil jsem přímo do jeho úst.
Zhluboka jsem oddechoval, ale věděl jsem, že ještě není konec.A popravdě, těšil jsem se na pokračování.
Kuba mne zlehka přetočil na břicho a vyndal z šuplíku lublikant.Vymáčkl si trochu na prsty a vnořil do mě jeden z nich.Zasténal jsem, ale to už přidal druhý a začal s nimi pohybovat.Nakonec přidal i třetí.
Když si byl jistý, že jsem dostatečně připravený,vnikl do mě.Vykřikl jsem a on se ihned zajímal, jestli jsem v pořádku.Poté chvíli čekal až si zvyknu….
Pomalu se začal pohybovat.Sténal jsem slastí a užíval si každý příraz.
Vyvrcholili jsme oba součastně.
Pomalu jsem se ubíral do říše snů, když mi někdo řekl:,,Miluji tě."A mé srdce se naplnilo štěstím.
***
Když jsme po výkendu mířili na policii měl jsem trochu strach.A byl oprávněný.Přímo před policejní stanicí na nás zaútočili Lukášovi poskoci.Chtěli nás zabít, ale Kuba mne bránil.Když se dostali až ke mně, snažili se mě svléknout.
Naštěstí se objevila policie a Kuba ihned utíkal ke mně.Byl jsem v šoku.Třásl jsem se a byl pořádně vyděšený.
Kuba mě objal a pomohl mi dojít na policii.Všechno jsme vysvětlili a taky se provalilo Kubovým rodičům, že se mnou chodí.
Žil jsem od té doby s Kubou.Jeho rodičům to nevadilo.Díky němu jsem překonal bolest z minulosti a žiju s ním teď v současnosti.Thank you Kuba I love you.

Přes noc S.superstar

23. července 2009 v 21:22 | Neki-chan |  Darren Povidky
Ták tady je ta slíbená powídka, akoráte je trochu kratší a puste si prosím u toho to wideo-Pro wětší humor-Jinak wěnowáno Kitsune-chan


Přes Noc Šmoulí Superstar
Darrena probudilo něco jako skřek žabích tvorů, jenž rval uši tak moc ,že to málem nebylo k vydržení.Snažil se zakrýt uši polštářem, ale marně.

Nakonec vylezl z postele a šel najít zdroj toho rámusu.O to víc ho překvapilo zjištění, že se ten zvuk ozývá z Vanezova pokoje.(upíři byli na výpravě a ubytovali se v jednom opuštěném domě).

Zastavil jsem se před dveřni vedoucími do Vanezova pokoje a zaposlouchal jsem se.Neslyšel jsem zprvu nic, ale pak ten rámus byl zřetelnější.Po chvíli jsem poznal Vanezův hlas.A další šok byla slova:

Holá šmoulové….
Postavíme si klouzačku…

Vletěl jsem bez přemýšlení do pokoje a tam se mi naskytl pohled na mini nahrávač s mikrofonem a minitelevizí, kde běžel text písničky, kterou jsem měl rád jako malé dítě-Šmoulové klouzačka.

,,Vanezi, co to má být?"

,,Hehe, já se chci stát šmoulí superstar.Chci tam poslat mou nahrávku a tak si to tu necvičuji."

,,Co kdybych to dělal s tebou?"

,,Jasně!Můžeš zpívat šmoulínku."

,,Jo a ty budeš taťka šmoula."

Vyhrabali jsme s Vanezem kostými šmouli a šmoulínky a začali nacvičovat.

***

Večer jsme měli vše nahrané i natočené a poslali do studia a čekali jestli nás vyberou.

Celou noc jsme na to čekali a Mika s Lartenem jen kroutili hlavami a když se nás zeptali co máme, řekli jsme že možná máme překvapení.

Kurda s Gavnerem si nás nevšímali a Harkat teprve ne.

***

A druhý den jsme přesně v 10.00 zapnuli televizi a čekali.

Moderátor něco říkal a pak vytáhl obálku a četl:,,A přes noc šmoulí superstar vyhrávají se svým klipem Darren Shan a Vanez Blan.

JOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!!!

A pak se na obrazovce objevil náš klip…

Já s Vanezem v mini sukínce a kloboučku jsme na to tančili makárenu a Vanez předváděl dokonalé pohyby jako tanečnice u tyče a u toho zpíval.

Přišel na řadu Balet a tango, které obsahovalo vzájemnou blízkost.

Já a Vanez jsme zpívali z plných plic a vylezli jsme si na stůl ,kde jsme udělali menší striptýz.

Mika řval přes celý barák rudý až za ušima co si to dovolujeme před knížetem.Larten se mě snažil uklidnit ,Harkat se válel po zemi a natáčel na CD a Gavnner křísil Kurdu, který se odporoučel pěkně k zemi.

***
Když jsme se vrátili do upíří hory, museli jsme číslo předvést na živo a Vanez to zakončil tím, že se producíroval po stole v dámském spodním prádle…Co naděláte, ale splnil se mi můj sen.Byl Jsem Přes Noc Šmoulí superstar.Akorát ten úklid omámených upírů stál za to.

Skrytá láska od začátku

23. července 2009 v 21:20 | Neki-chan |  Darren Povidky
Ták jak jsem psala už dávno zde je první část povídky Skrytá láska od začátku na pár Larten/Darren.Další díl bude, ale až za delší dobu a ten pak bude Slashový(yaoi).Tak promiňte, že to půjde tak z těžka, ale já se musím učit, jelikož mám menší problémy ve škole...Tak a ještě bych se chtěla zmínit o tom ,že mne k tomu DOSTRKALA Kitsune-chááán.Nebýt ji tak nepíšu slash.A taky ji jsem se ji rozhodla věnovat tak pro:KITSUNE-CHÁÁÁN.





Skrytá láska od začátku Sedím na pařezu a pláči.Šero mne objímá a chladný vzduch čechrá mé hnědé vlasy.Avšak jindy bych byl v noci na cestách s panem Hroozleym, dnes nejsem.Vlastně ani nevím kde je.Možná mě hledá, ale řekl bych, že ne.Jemu je jedno co se semnou stane.Je mu jedno jestli zemřu, hlavně že on bude v pohodě.Arogantní a namyšlený upír který neumí nic jiného, než ničit mi a mně podobným život.

,,NENÁVIDÍM HO!":vykřiknu a slzy naberou na intenzitě.Mám pocit, že mne bolest trhá na cáry.Cáry které zanedlouho rozfouká vítr do všech světových stran a vykřičí můj žal do celého světa.Složím hlavu do dlaní.Je chladno, ale já to jako poloupír nevnímám.

,,Darrene.Darrene!"uslyším slabé volání.Ten hlas poznám.Slyším ho mne kárat každou noc.Je to hlas mého učitele-Pana Hroozleyho.Strnu.On mě hledá.Proč se mi tak rychle roztluče srdce?

Najednou se ozve volání blíže než předtím.Hodně blíže.Ne!Nechci, aby mne našel.Postavím se a rozběhnu opačným směrem, než je on.Snažím se běžet rychle a zároveň potichu, aby mě neslyšel a neviděl, ale jde to těžko.

I když jsem si jistý ,že už mne nesleduje, přesto běžím dál.

Po chvíli zakopnu, kvůli slzám přes které nevidím.Dopadnu na chladnou zem a-k mé smůle-rovnou na rozbitou láhev od vína.

Mám trochu pořezanou pravou tvář, na téže straně krk, trochu hrudník a nejhůře dopadla levá ruka, na kterou jsem plnou váhou dopadl. Namáhavě jsem se zvedl a nevnímal bolest,kterou způsobil střep zarývající se do pravé dlaně, když jsem se vzepřel na rukou.

Pokračuji o něco pomaleji.Po pár minutách zastavím na osiřelém a zpustlém náměstí s fontánou, radnicí a kostelem ohlašujícím 11 hodinu v noci.Utíkám už od půl 7.

Jsem vyčerpaný jak pláčem tak během a mé zranění tomu moc nepřidává.Spíše naopak.Posadím se na lavičku a klidně oddechuji ,teda snažím se, ale dech je i přesto rychlý a nepravidelný.Krev mi stéká po těle v menších i větších pramínkách.Takhle mě pan Hroozley nesmí vidět!

Musím si dávat pozor, protože ta tohle bych dostal pokárání a hodně dlouhou přednášku o hrdosti, mé blbosti a překonávání bolesti.Měl bych se vydat jinam, kde mě snad nenajde, ale i přesto sedím dále na lavičce.Nemám chuť ani sílu pokračovat, ale musím, když uslyším jak mne stále volá a hledá.

Rozběhnu se do nejbližší uličky a můj poloupíří sluch zaznamená nejdříve kroku a pak běh za mnou.Sice ho nevidím, ale vím že je to on.Poznám jeho kroky.Jak mohl vědět, kudy jsem šel?A pak mi to dojde-KREV!Pozná ,když ji ucítí.Snažím se zrychlit, ale díky větší ztrátě krve to nejde.Spíše běžím pomaleji, ale přesto se nevzdávám.

Nemůžu zastavit.Nechci mu vysvětlovat, proč jsem utekl od něj pryč a neposlechl ho, proč jsem ho sledoval.

Řekl mi ,že má schůzku, takže vyrazíme o něco později a mám na něj počkat a v žádném případě neopouštět hotel, dokud nepřijde. Chtěl jsem ho poslechnout, ale má zvědavost byla větší.Chvíli jsem se rozmýšlel a pak vyrazil.Sledoval jsem ho spletitými ulicemi až do zchátralého domu.Schoval jsem se za blízkou rozpadlou zíďkou a sledoval pana Hroozleyho.Čekal jsem 5 minut, než se v měsíčním světle objevila nějaká postava.

Po chvíli jsem poznal muže oděného v černé dlouhé kápi a když si sundal kapuci, odhalil zjizvenou tvář a krátké hnědé vlasy.,,Ahoj Lartene.Dlouho jsme se neviděli co?Dozvěděl jsem se, že máš pomocníka.Mohu vědět jeho jméno?":řekl pan ,,neznámí,,.,,Ano, mám pomocníka,Diku, a jeho jméno vědět nemusíš a co po mě chceš?":otázal se můj učitel.,,Hm…přišel jsem se tě zeptat, jestli by ses ke mně nepřidal a Hm…neprožíval se mno po nocích a dnech to co d¨řív.Však víš co myslím.",,Jo vím a ne.Už to nedopustím!Skončili jsme spolu a už se nenechám znásilňovat, tak jako dřív.

,,Tak přemluvím Darrena, vlastně už teď tam míří mí kumpáni a až se vrátíš už ho nenajdeš":řekl s úsměvem, když tu se najednou objevili nějací svalnatí muži téže v dlouhé kápi.,,Máte ho?:zeptal se Dik.,,Ne, nebyl tam,"
,,Kde je Lartene?"
,,Nevím a je mi to jedno, jest-li ho zabiješ či něco jiného.Je to jen pomocník a ještě neposlušný k tomu.Najdu si nového a poslušnějšího.Je to jako nic.":řekl můj učitel a mne se nahrnuly slzy do očí.Tak to si o mně myslí?Já vím, že mě neměl rád, ale netušil jsem, že až tak moc.

,,Hm…už jsi s ním spal?Využil ho?"
,,Ne, ještě ne.":řekl to takovým lhostejným tónem, že jsem to už nevydržel.Vyběhl jsem jim na oči a vykřikl:,,Tak to si o mě myslíte?To se mnou plánujete?Víte co, když jsem vám jen na obtíž ,tak odejdu a je mi jedno co se se mnou stane, ale od vás si nic udělat nenechám!"

Hleděli na mě překvapeně. Než se vzpamatovali, zmizel jsem jim z očí.Doběhl jsem na nějakou louku a tam si sedl na pařez.

A teď tady běžím pořezaný temnou ulicí a snažím se utéci mému učiteli, který je mi v pátách.

Zahnu do postraní uličky a slyším, jak se kroky mého učitele mění.Běžím čím dál tím pomaleji a mám slabou závrať.Je to kvůli ztrátě krve.Začínám trhavě a nepravidelně dýchat.Nemohu zastavit, protože k mým citlivým uším dolehne hlas toho Dika.

Opět změním směr.Vběhnu do ulice, kudy se dá dostat menšími uličkami, tvořené většími rozestupy mezi jednotlivými ztichlými domy.

Závratě se zvýší a začne se mi točit hlava a tím se mi otupí i ostatní smysly.Běžím k jedné uličce blíže do stínů, aby mne nebylo vidět, když mě najednou někdo chytne za ruku a se mnou-podle zákona setrvačnosti-to škubne a dopadnu na zem a bolestí vyjeknu, když mne někdo přišpendlí k zemi.

Hlava mi třeští a chvíli mi přes slzy trvá ,než rozpoznám tvář pana Hroozleyho.

,,Puste mě, nechte mě jít!"
,,Darrene, poslouchej mě.To co jsem řekl, jsem nemyslel vážně, ale kdybych Dikovi řekl, že mi na tobě záleží…znásilnil by tě!":řekl postavil se.Uvěřil jsem mu.Pokusil jsem se taky postavit, ale nemohl jsem.Bolest mě ochromila.

,,Darrene děje se něco?":ptal se a pomohl mi na nohy.Podíval se na svou ruku a zděsil se:,,Darrene, ty krvácíš!"

Chytnul mne za levou ruku a mnou projela taková vlna bolesti, že jsem se mu vytrhl a vzápětí se mi zatočila hlava a já se rukou opřel o zeď domu.Bylo mi strašně.Nevnímal jsem naléhavý hlas pana Hroozleyho ani to jak mě chytl do náruče, když jsem se sesul k zemi.Jediné co si pamatuji je tma a klid na duši.

Světlo života part 2

23. července 2009 v 21:19 | Neki-chan |  Smutne
Ták a tu je 2.díl a pak pls napište, jestli ji mám dopsat....protože další kapitola není

Vyrazila na dlouhou cestu.

Nastoupila na lod ,která plula do Egypta.Tato Země prý sousedí se Zemí démonů.


Pluly asi 5 dnů ,ale Anabele to připadalo jako celou věčnost.

Konečně dorazily.


Hned jak vztoupila na molo ,oslnil jí ostrý svit slunce.

Jakmile si její oči přivkli ,šla si koupit šaty.
Krátké šaty modré barvy.Vybírala si je dlouho.Když si je oblékla ,doplnila je čelenkou modré barvy ,s modrým drahokamem.Kolem šatů si přivázala šátek a za něj si zastrčila dýku.


Pak si zašla na oběd.
Zaplatila a vydala se na dlouhou cestu.

Po cestě se dozvěděla ,že vstup do světa démonů je v moři.Vstoupit se tam dá jen při východu slunce.


Běžela skoro celou noc.


Když celá unavená konečně doběhla na určené místo ,sedla si na útes.Zavřela oči a vzpomínala na Gadefa.

Ty vzpomínky ji vehnali slzy do očí ,pak jen seděla a očekávala východ slunce.

Světlo života part 1

23. července 2009 v 21:17 | Neki-chan |  Smutne
Ták todle je moje první kapitolovka a není nic moc, ale dám ji sem.Má zatím 2 díly a je nedokončená ,...hned jsem dám i 2.díl a pak pls napište, jestli ji mám dopsat nebo ne
PS:je to tak 2 roky zpátky co jsem ji psala

Skončila válka nikdo nepřežil.Nikdo, Krom jedné,jediné dívky.Dívky jménem Anabela.Anabela-anděl podsvětí.

Proč.Proč se můj démon probudil zrovna v tu dobu.


Milenec Anabely-Gadef zrovna bojoval s Titusem-vládcem podsvětí.Ten boj v ní probudil jejího démona.Nedokázala ho ovládnout.Zaútočil rovnou na Gadefa.Vrazila mu dýku přímo do srdce.
Gadef klesl k zemi.Byl na místě mrtví.


Když viděla co udělala sklouzla ji slza po tváři.Když to viděl Titus utřel jí tu slzu.
Anabela vyndala Gadefovi dýku ze srdce.
Titus chtěl něco říct.Už se nadechoval ,když v tom mu Anabela vrazila dýku do srdce.
,,Proč si do mě vložil tu duši anděla?''
,,Pro-o-tože mi připomínáš moji dá-ávnou lá-á-sku.''
Poklesla mu hlava.Byl na místě mrtví.

Anabela se rozbrečela.Vyvolala obrovský útok,který všechny zabil.

A tedka stojí na mole ,dívajíc se do dálky.

Pomstím tě Gadefe.Zbavím se toho anděla podsvětí.To ti slibuju.to die or to live!

Lež se někdy zdá jako pravda

23. července 2009 v 21:15 | Neki-chan |  Original
Ták jsem si dala tu práci a přepsala povídku ze sešitu do počítače a dokončila, protože je pro moje nejkámošku Kitsune-chan(omluva newm kolik těch á tam máš XD)a tak jí ji tedy věnuju.Jeto lehké yaoi tak snad se bude líbit
Lež se někdy zdá jako pravda



Sedím ve svém pokoji na posteli a přemýšlím.Co jsem udělal špatně?Proč jsi mi neřekl, že už mne nemáš rád?Proč jsem se to musel dozvědět přes mého ,,nejlepšího"kamaráda a zároveň tvého milence?Nebo ,že by mi lhal?Ne, on mi nikdy nelhal, za to ty?Často!Ne, to jsi jenom nalhávám.Nikdy jsi tak úplně nelhal,ale dosti často jsi neřekl tak úplně celou pravdu.Tu jsem si pak musel zjistit sám.,,Proč?":vzlyknu.Po tváři mi tečou slzy a já se je nijak nesnažím zadržet.Do očí mi padají oříškově hnědé ,pod ramena dlouhé vlasy.

Lehnu si a tvář zabořím do polštáře.Během chvilky je promočený slzami.Jak dlouho už tu jsem?Deset minut, hodinu, dvě?Nevím!

Chvíli ležím a brečím, když tu se najednou otevřou dveře a uslyším:,,Ahoj Miki, už jsem tu…"zarazí se,,Miki, stalo se něco?Proč brečíš,někdo ti snad ublížil?"

Jo ublížil.TY!pomyslím si , když on si sedne na kraj postele a chce mě pohladit po vlasech.,,Nedotýkej se mně!Jdi pryč!Chci být sám."rozkřiknu se.On se zarazí:,,Co se stalo?"

,,Nech mě být,Tonny,prosím.":zašeptám raněně, když se mě démon s onyxovými vlasy, zelenýma očima ,oděn v černých kalhotách a tmavě modré mikině dotkne.,,Dobře, já půjdu, ale večer přijdu a ty už snad budeš komunikovat a i když ne tak tu zůstanu.":řekne a vyskočí otevřeným oknem na protější střechu a za chvíli mi zmizne z dohledu.

Asi šel za…za ním.Už ani nedokážu to jméno jeho milence a mého kamaráda vyslovit.
Nevadí mi, že s ním chodí.No vadí a HODNĚ, ale kdyby mi to řekl na rovinu, ale on ne.Alespoň ,že mi to Deny řekl.Jak dlouho už to spolu táhnou?Měsíc, půl rok, rok?Nezeptal jsem se a stejnak je to jedno.Opět se rozvzlykám.

Když nápor slz a emocí-i když ne úplně-zmizí, sejdu do kuchyně a naliji si jablečný džus a sním nějaký koláč co Tonny koupil.Jen pomyslím na to jméno, úsměv, ruce ,rty a brečím.

Vylezu po schodech do pokoje a zapnu počítač, který leží na stole mezi hromady papírů,které jsou z jeho práce.Zatřepu hlavou a dívám se na tapetu, na které je moje fotka.To on ji tam dal.Kliknu na přihlásit icq.Snad se na chvíli odreaguji ,ale opak byl pravdou.

Cinkla totiž přišlá zpráva na icq:

Deny(13:44):
Ahoj, jak ti je??

Miki(13:45):
Hm…dosti mizerně.Jak dlouho už to spolu táhnete??

Deny(13:47):
Fakt to chceš vědět??To pro tebe bude šok!

Miki(13:48):
Já to musím…MUSÍM vědět!

Deny(13.49):
Ok…pamatuješ na tu party na kterou jsi nemohl??Tak tam mě zatáhl
Nahoru do pokoje a…však ty víš co.
Miki(13.55):
Ok.Dík.Ať se ti s ním daří, když ne mně.Čau.



Vypnu počítač nehledě na jeho odpověď.To mně teda dostalo.Takže nejenže spolu chodí
Už půl roku, ale dokonce spolu spí…NE!.Rozbrečím se.To už nezvládám.

Padnu na postel a zrak se mi stočí na album, ležícím na nočním stolku vedle postele.

Natáhnu ruku a položím ho otevřené před sebe.Prohlížím si fotky , které jsme nafotili už od začátku našeho vztahu.Byly i tehdy falešné?Vím přesně, kdy byla která vyfocena.Je tam napsané na každé datum.Když přejdu na fotky z posledního půl roku, opět se rozvzlykám.Falešné úsměvy, falešné objetí, falešné polibky a…doléhá to na mne strašně.

Za hodinu pak přijde osvobozující spánek beze snů.

Zatím co spím, on přijde dřív.Proskočí oknem a podívá se na mě.Vezme do ruky album a začne si ho stejně jako předtím já prohlížet.

Vzbudím se asi za hodinu od doby co přišel.Protáhnu se se zavřenýma očima , když mne někdo pohladí po liščích uších strnu.Prudce otevřu oči a mé modré oči se setkají s těmi jeho zelenými.,,Ne":vykřiknu a prudce ho od sebe odstrčím a stáhnu se.Dám si kolena pod bradu a svěsím hlavu.Po tváři mi stékají horké slzy ,které přidají na intenzitě, když mne obejme.Snažím se mu vytrhnout, ale drží mě pevně a i kdybych byl v plné síle je on silnější. Po chvíli to vzdám a nechám se obejmout, ale má mysl je proti ,ale srdce…to puká žalem a zároveň je naplněno štěstím.Jsem zmatený a nechápu to a on zrovna tomu moc nepřidává.,,Co ti je?Co se stalo,Miki?No ták, uvidíš to bude dobrý.konejší mě a vtiskne mi polibek do vlasů.,,Nech mne být!Jdi pryč a nedělej, že nevíš co mi je.Už to totiž vím.Tak mně prosím, prosím netrap a jdi pryč.:vykřiknu a konečně se mu vytrhnu a uteču na druhou stranu postele.,,Co jsem ti udělal Miki?Já tě mám rád nade všechno",,To bys měl říkat Denymu a ne mi ne??"zeptám se a je mi do pláče radši se postavím a jdu k oknu nadýchat se čerstvého vzduch ,abych neomdlel.,,Co ti ten parchant , který se mně snaží přebrat tobě nakecal?"Zůstanu stát s údivem.Jak co mně chce přebrat tobě?Co to má znamenat.,,Co ti nakecal?" ,,Já..on..říkal, že spolu chodíte a …"rozvzlykám se a hlava se mi zatočí.Naštěstí mne zachytí a položí na postel.Cítím jak zkontroluje jestli jsme v pořádku a řekne , že se mám vyspat a pak slyším jak zapíná počítač a dál už nic…


Když se probudím a otevřu oči.Vidím na obrazovce počítače historii icq a zprávy co jsme si psali s Děným.,,Už jsi vzhůru?"ozve se od okna a na parapetě sedí on a ruce má od krve.Jde se umýt a pak mi vysvětlí, že Deny mi už nic neudělá.

Povídáme si a pak se on nakloní a políbí mne.Jemně mě svlékne líbá každý kousek mého těla.Když do mne vstupuje trochu to bolí, ale dává pozor.Cvíli počká až si zvyknu a pak se začne pohybovat.Nejdříve pomalu.Pak oba společně dosáhnem vrcholu.Já se uvelebím vedle něj.

.,,Miluju tě"zašeptá a já se usměji a usínám…

Anime and manga povidky

22. července 2009 v 19:54 Anime
Povídky by anime and manga



Videjka rozcestník

22. července 2009 v 19:51 Videjka
Rozcestník videjka